Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Televízny štáb sa vyberie priamo na rašeliniská do Dartmooru a vykašle sa na strašidelnú atmosféru "thick as fog on the bog", ktorá sa núka sama od seba? Neuveriteľné. Dve hviezdičky za niekoľkosekundový, kryštalicky kinematografický záber povrchu čierneho močiara, do ktorého odrazu vstúpia svetielkujúce zelené nohy psa. Jedna za tie úžasné neogotické zámky, ktorými Angličania obdarili zemský povrch. No a jedna samozrejme aj za scenár, réžiu i hercov, lebo mám tak nejak nedobrý pocit, že tomu filmu krivdím. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Brett je nejlepší Holmes a Pes je nejlepší Doylův příběh, tak jsem čekal od tohoto filmu asi něco víc. Hlavně konec mi připadá trochu odfláknutý. Ten úsek bez Holmese byl v románu relativně kratší. Nejlepší scéna je asi příjezd Watsona parním vlakem GWR do Dartmooru. 73%. Asi jim zrovna jako naschvál svítilo v Dartmooru na natáčení sluníčko, když jsem tam byl tak tam bylo taky krásně. ()
Slabota po dramatické i po herecké stránce. Úplná nuda to sice není (příběh sám o sobě díky předloze ani nudný být nemůže), ale dramatická stavba dost pokulhává, tudíž se neubrání hluchým místům. Atmosféra není vůbec strašidelná, postavy jsou příliš ploché. A Sherlock Holmes má paradoxně málo prostoru. 40%. ()
Půjdu na to kulantně, a protože mám fakt problém se rozhodnout, jestli se mi víc líbí verze tahle, nebo ta Fisherova z roku 59, řeknu, že se mi obě líbí stejně. Příběh je klasika, všichni víme, jak to dopadne, ale stejně si pořád můžete užít zpracování a herce a mlhu nad blaty. A nakolik se pro mě Jeremy Brett stává definitivním Sherlockem, překonávajícím i božského Petera Cushinga, tohle jsem si užil maximálně. ()
Reklama