Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Jeden z nejlepších takzvaných porevolučních českých filmů. Podobně jako Hoří, má panenko se také Dědictví musím smát od začátku do konce. Smíchem se totiž bráním tomu, abych celé dvě hodiny přemýšlel, jak moc je tenhle snímek aktuální a, ano, drsně pravdivý. Každý z nás totiž zná nějakého toho Bohuše... A kdekdo jím občas i je. (19.11.2009)

Ja neviem. Filmy zo života nepotrebujem, ale toto bolo bezchybné. Smial som sa s takou dobrou chuťou, že nemám potrebu hľadať chyby a umeleckú hodnotu. Bolek Polívka od zhliadnutia tochto filmu (prvý kde som ho videl) patrý medzi mojích NAJ, a od kedy som videl jeho výkony z minulosti, ako napríklad v Komedii del arte, nepochybujem, že je jeden z najväčších všestranných umelcov Ćeskoslovenska. Ten koniec filmu bije všetky konce AM produkcii. (25.12.2008)

Tohle bohužel není úplně dobrý film, je tu až příliš mnoho vaty a násilných scenáristických přemostění, které film zbytečně rozvláčňují a prodlužují, ale to už asi patří ke stylu Věry Chytilové, alespoň tedy v devadesátých a pozdějších letech (rozhodně měla paní režisérka s trochou soudnosti zkrátit stopáž filmu). Co ale v tomhle snímku funguje naprosto dokonale a co posouvá Dědictví o pěkných pár pater filmového umění výše, je v pravém smyslu tohoto slova GENIÁLNÍ herectví a hlavně komický talent Bolka Polívky. Spolu s novým, do té doby dosud v českém filmu neviděným, typem hrdiny přináší Bolek Polívka tolik neotřelých komických výrazových hereckých prostředků, které mnohdy až hraničí s karikováním sebe sama a s poetikou trapnosti (kterou Bolek s oblibou rozvíjí ve svých bavičských číslech), ale která (skoro až zázrakem) téměř nikdy nesklouzne k trapnosti skutečné! Je obdivuhodné, kolik živočišného humoru Bolek dokáže vytěžit ze své postavy a kolik kreativity používá pro rozšíření verbální složky Bohušova buranského světa. Bohuš je typologicky skutečný buran a o to šlo paní režisérce především, na jeho postavě a příběhu demonstrovat ubohost narychlo vyhnaných ,,podnikatelů" počátku, ale vlastně i celých devadesátých let, bez vzdělání, bez rozhledu, bez vkusu, pouze s evidentní touhou uskutečnit svůj ,,americký" sen v ryze českých podmínkách (tedy s penězi restituovanými, nakradenými či pokoutně získanými za minulého režimu...) Je to bezesporu zrcadlo nastavené době, ale bez Polívkova komediálního talentu a bez té spousty jeho skvělých a dnes již zlidovělých hlášek by tenhle film stěží fungoval... (20.03.2007)

Tohle bylo ve svou dobu neprávem ne zcela pochopené dílo paní Chytilové... Snad proto to bylo vnímáno jako taková divná komedie s Bolkem a Donutilem.. S odstupem času a díky poznání je geniálnost tohoto snímku zřejmější. Chytilová už tehdy společnosti nastavila nekompromisní zrcadlo. Ty odrazy sebe sama možná nejednoho diváky vyděsily a možná i - naštvaly. Není lepšího filmu o divokých devadesátých letech. O době divoké svobody, podnikatelů ve fialových sáčcích a bílých ponožkách v mokasínech... Ale i z hlediska dneška ve filmu zvídavý divák leccos najde. Za mne je to 5 pštrosů. * * * * * (18.12.2013)

Sorry pánové, ale nemohu souhlasit s názory, že se jedná o odpad nebo slátaninu nebo co. Podle mě je to jedna z nejvtipnějších komedií, co u nás kdy byly natočeny. Ty neustále citované hlášky se staly skutečně legendárními (aspoň u nás na severní Moravě). Bolek tady předvádí burana s naprostou lehkostí, přirozeností a samozřejmostí (on taky k němu nemá občas moc daleko :)) ). Neodpustím si pár citací: "Nech ňa, nic nebude." "Ty pudeš !" "To je vůl, kaviárový tousty." "Šak vašu p**u sem taky neviděl a věřím, že ju máte !" "Bez bab, chlapi, řeklo sa bez bab." "Irenko, proč ? Proč ? Řekni mi, proč ?" "Dyť já ťa mám rád aj bez peněz." :)))) (31.07.2002)