Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Buranem býti, bujarý život vésti. Spomedzi českých komédií si Dědictví uzurpovalo vpravde výsostnú pozíciu neohrozeného klenotu. Nedoceniteľný prameň pre budúce generácie kulturológov a historikov. "Irénko proč?! Prosim tě řekni mi proč?! Vždyť já tě miluju i bez peněz!!!" (19.10.2014)

Slyšel jsem, že pánové kolegové z Prahy prý tento film nechápou a upřímně jej považují za buranský a nevkusný... A já říkám, když se vám to nelíbí, tak jdetě někam!!! Dědictví je snad ta nejlepší komedie, co u nás po revoluci vznikla a budiž až symbolické, že v podstatě vznikla těsně po ní. Kupa legendárních hlášek, nekompromisní humor, výborní herci a žádná pražská verbež. Takhle se v našich poměrech dělá KULTOVNÍ FILM!!! *** Věděli jste, že: Ve scéně, kdy Bohuš s Irenkou nakupují v obchodě nové oblečení, můžete v zrcadle zahlédnout celý natáčecí štáb.*** (18.03.2007)

Co k tomuhle fenoménu ještě dodávat? Polívka ani moc hrát nemusel, protože přesně takhle by dopadl, kdyby se onehdy nedal na herectví, Donutil jako vždy i ve vedlejší roli nezapomenutelný a Věra Chytilová diriguje svůj životní snímek úžasně plynule a hlavně úderně. Veškeré fórky, narážky a dokonce i Bohoušovy morální poučky, jakkoli buranské a přitažené za vlasy, mají ruku v ruce s těžce vytěžovanou sklenkou slivovice neskutečnou sílu a právem se staly pevnou součástí naší kultury. Sice si to asi jen tak znovu nepustím, ale můžu si být jistý tím, že tohle dědictví mi vždycky zaručeně zvedne náladu.. (15.08.2012)

Král buranů, vzor flákačů a nedostižný ožrala Bohuš, kterého zde ztvárnil Bolek je už samozřejmě legendou. Osobně mě nenapadá moc věcí co bych tomuhle snímku mohl nějak ostře vytknout - herecky to vidláctví (respektive odměřený intelekt Mirka Donutila) - věřím všem, scénář je správně trhlý a prošpikovaný ZÁPLAVOU legendárních hlášek (pokud třeba nevěříte v Boha, jedna z nich vás možná přesvědčí o opaku :-) )... Možná ta brzce polistopadová atmosféra, která z toho sálá. 80% (17.06.2006)

Věra Chytilová navzdory nechápavým soudobým kritikám nevytvořila žádnou troškovskou řachandu. Stejně tak nepřišla o soudnost ani se nezaprodala komerci. Jen dobové a bohužel i nadcházející diváctvo neumělo poznat satiru od komunální komedie. Chytilová tehdy jako jediná nešla po povrchu a prvoplánovosti, nýbrž vytvořila nestárnoucí a nelichotivé, i čím dál mrazivější panoptikum, kde českou společnost ovíněnou horečnatou vidinou mamonu, svobody a moci vyobrazila v celé její nahotě. Je bohužel inherentním úskalím každé satiry, že někteří lidé ji vnímají jako potvrzení vlastních hodnot a v nastaveném zrcadle se nakrucují místo, aby byli zděšení. A konkrétně obraz vrhaný "Dědictvím" je vyloženě děsivě obludný, ale současně výmluvný nejen vůči své době a její hodnotové devalvaci. (22.11.2023)