Proslava
Celebration
Režie:
Bruno AnkovićScénář:
Jelena PaljanHrají:
Bernard Tomić, Krešimir Mikić, Klara Fiolić, Izudin Bajrović, Rakan Rushaidat, Nedim NezirovićObsahy(1)
Celovečerní debut Bruna Ankoviče je situován do prostředí chudé chorvatské vesnice mezi lety 1926 a 1945. Nekončící chudoba, opětovné změny státního zřízení a války prostoupily lesy a zavalily místo mlhou, zatemňující vidinu na lepší zítřky. Těžký život na vesnici zakusil i Mijo. Poté co jeho nevinnou dětskou duši obtěžkal okolní svět a nelidské příkazy, podlehl falešnému lesku pravicové ideologie. Stejnojmenná adaptace úspěšné knihy Damira Karakaše přináší nádherné scenerie rurální krajiny, ale i svědectví o krutosti všedního dne a příčiny, které z nevinných lidí dělají snadnou kořist ideologických věrozvěstů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Mijo prchá lesem, aby unikl jisté smrti. Úvod, který jako by patřil jinému filmu, nás následně z roku 1945 vrací časem do let 1933, 1926 a na závěr 1941. Prolínání těchto linií, které toho zase tolik neslučuje, vrcholí objasněním, k jaké oslavě se to tvůrci v názvu odkazují - k oslavě národního státu. Film, který je tak trochu o ničem, dostává najednou alespoň částečně smysl. [KVIFF 2024] ()
Film má tři vrcholy. První je zabití psa, druhý je uvázání psa v lese a třetí zabití kohouta. Více netřeba dodávat. ()
(KVIFF 2024) Oslava není moc dějovým jako spíše popisným filmem, který na čtyřech časových rovinách (1926, 1933, 1941 a 1945) zobrazuje situaci v (mezi)válečném Chorvatsku. A to je hlavním kamenem úrazu pro divácký prožitek - audiovizuálně jde o slušnou podívanou, avšak dějově se jedná o plochý film bez většího náboje, což je vzhledem k tématu na pováženou. Nejzapamatovatelnější scénou bylo ponechání psa jeho osudu a poslední výprava dědy do hor. Nutno však podotknout, že se jednalo o režisérův debut. ()
Přibližně 76 minut si říkáte, proč se to jmenuje Oslava? Vždyť to o žádné oslavě není. Na závěr toho vlastně taky moc neuvidíte, jen titulkové vysvětlení. Škoda, docela fajn zpracování, jen vlastně o ničem. [KVIFF, 2024] ()
Já nechápu, čím si tento film zasloužil být v Hlavní soutěži, když má zcela jasně velkou absenci čehokoliv, co dělá film filmem. Příběh nulový, poslání nulové, výstavba postav nulová. Pokud bych měla přirovnat Oslavu k něčemu podobnému, určitě zvolím "meditativní" zážitek ze snímku Díra, taktéž z varského festivalu z roku 2021, kde se skupina jeskyňářů vydává na průzkum neprobádaných italských jeskyní a vy se nad tou poetickou krásou jen snažíte neusnout. V Oslavě mě sice probudila scény s uvázáním psa ke stromu a zabitím kohouta, které pro mě byly v porovnání se zbytkem "děje" šokujícím momentem, a to, že film nepostupuje chronologicky by mi ani tak nevadilo, ale tu prázdnotu a nicneříkají scény tomu nejsem s to schopna odpustit. Jediný důvod, proč jsem zůstala až do konce byl fakt, že jsem si užívala pohodlí velkosálové sedačky. KVIFF 2024 ()
Reklama