Panoptikoni
Panopticon
Režie:
George SikharulidzeScénář:
George SikharulidzeKamera:
Oleg MutuHudba:
Chiara CostanzaObsahy(1)
Když se otec adolescentního Sandra rozhodne, že zasvětí život Bohu a odejde do kláštera, sebere to mladému introvertovi základní životní jistoty. Opuštěný otcem i matkou, jež pracuje v zahraničí, se mladík ve snaze najít sebe sama otevírá novému přátelství s radikálním Lašou, jenž má vazby na ultrapravicové organizace, ale i zkoumání vlastní sexuality. Citlivý celovečerní debut George Sikharulidze se ptá, jak tenká je hranice mezi pozorovatelem a pozorovaným a kam směřuje současná postsovětská gruzínská společnost, jež se ocitá na pomezí náboženského konzervatismu a nacionalizace na straně jedné, a touze po nezávislosti a modernizaci na straně druhé. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (6)
Zajímavý film. Hlavní herečka sympatická, charismatická. Téma zvoleno dobře, je to neokoukané. [KVIFF, 2024] ()
Kouzlo mytí hlavy u kadeřnice dobře známe. A že funguje nejenom ve věku dospívání. Stejně tak plachou intimitu v kontrastu s tělesnými potřebami dospívání film zobrazuje v přesných, jemných nuancích. Ale překvapivě s ní nezajde do žádného zdramatizování, které by ho udělalo působivým a zapamatovatelným. A jelikož bez artovějšího doteku nemůže fungovat ani jako poetická óda na nevinnost, zůstává pouze akademicky nudným. [KVIFF] ()
Gruzínské drama sbírá jedny z nejlepších ohlasů v rámci Hlavní soutěže a lze pochopit proč – kontrast mezi sešněrovanou výchovou od přísně katolického otce a hormonálními bouřemi na konci puberty je bezesporu atraktivní; a díky zručné a soustředěné režii debutujícího Georgeho Sikharulidzeho mnoho scén v tomto filmu opravdu funguje. Pomáhá i bezmála komediální nasnímání leckterých momentů, nevyhýbající se trapnosti a rozpačitosti nedospělého vztahování se ke světu. Jenže nad rámec původního protikladu toho hodinu a půl dlouhý snímek mnoho nepřináší. Osmnáctiletý Sandro, poblouzněný svůdnou matkou svého nového kamaráda, se v jeden moment poměrně nemotivovaně radikalizuje a stejně tak podivně dramatické veletoče prodělají i jeho papírem šustící vztahy se dvěma spolužačkami. Své kvality snímek jistě má a v rámci karlovarské soutěže patří mezi výraznější kousky, nic zásadnějšího od něj ale čekat nelze. ()
Mladý muž je vychováván v patriarchálním prostředí, přičemž jeho otec se již nějakou dobu snaží stát se mnichem. Na základě zjevného nedostatku mužského elementu v domácnosti se po náhodné události začíná měnit v osobu, která je naprostým opakem člověka, jakým byl vychován. Sonda do stavu, kdy má člověk vymytý mozek náboženskými a "tradičními" hodnotami, která se prolíná s objevováním jeho sexuality, kterou objevuje prostřednictvím matky svého nového kámoše a "tradiční" hodnoty uplaňuje jen ve vztahu se svou přítelkyní. Tento film dává krásný obrázek o dospívání a to, že člověk může své hodnoty uplaťnovat jen v určitých situacích, aniž by si to uvědomoval. [KVIFF 2024] ()
Panoptikon v sobě sice zkoumá hodně zajímavých témat, ať už identity, sexuality, víry, dospívání, politické situace v Gruzii nebo rodinných vztahů, nikam ale úplně ve svém vyprávění nedospěje a ani nenabídne napínavější konflikt či climax. Postava Sandra si mě navíc za celou dobu nezískala a svým chováním mě spíš odpuzovala, takže jsem měla fakt problém brát si jeho strasti k srdci. Tím, že ve mně film zanechal jen takovou rozjetou linku bez konce a hlubší message mu musím dát průměrné tři, protože se podle mě dalo říct mnohem víc. KVIFF 2024 ()
Reklama