Faunovo velmi pozdní odpoledne

"I dospělí si mohou hrát…." Věra Chytilová si v tomto filmu opravdu krásně hraje a vykouzlí při tom spoustu zajímavě poetických obrazů ženské krásy v kulisách staré Prahy. A Leoš Suchařípa, ten zde zas rozehrává snad svoji vůbec největší filmovou roli. "To by v tom byl čert, abych se dneska nezamiloval....." (29.01.2019)

"...jak ten čas letí. Jo to on už je zase podzim..." Touhle větou, vyřčenou záhy po faunově probuzení se vpodstatě sumarizuje celé jeho devadesátiminutové odpoledne vyplněné absurdními nehodami a náhodami a starými a novými kůžemi a tatrmany a Vivaldim a "ženská v domě není pro mě". Absurdními, ale na rozdíl od jiných českých komedií (čímž rozhodně nechci tvrdit, že Faunovo velmi pozdní opoledne lze jen tak jednoduše a čistě zařadit do kategorie komedie) je zde nadsázka pořád stejně nadsazující, resp. je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků a není použita pouze jako příležitostný nástroj pro příležitostné vytváření příležitostně rádoby třeskutě vtipných situací (bez nadsázky by se "divák" popadal za břicho, takhle to vyženem ad absurdum, ať se popadá i za koule). Ale tohle všechno je naprosto evidentní a nejspíš to píšu jenom jako reakci na nějaký komentář, kde uživatel vytýká faunovi trapné chování - no ano, jsou to manýry napřesdržku, ale nelze je nebrat s humorem stejně jako s vědomím, že tímhle karikováním není Chytilová zas až tak daleko od pravdy - samozřejmě víc obecné než konkrétní, jakkoliv se to tváří naopak. Shrnuto podtrženo - Faunovo odpoledne stihla ještě Chytilová, zdá se, natočit ve své umělečtější éře. A rozhodně nelze na závěr nevyzdvihnout, že celý film je zabalen v krabici krášlené flétnou páně Stivínovou, která míchá Debussyho s místy barevným a místy zetlelým listím asi trochu okatě symbolickým, leč esteticky ne nepříjemným způsobem. (23.03.2010)

Zhruba před 10 lety jsem tento film viděl a hodil do odpadu. Úplně jsem na to zapomněl, takže když šel teď v televizi, tak jsem se podíval. Po pár minutách mi došlo, že to vlastně už znám, ale dal jsem tomu druhou šanci. Nevim, jestli je to tim, že jsem teď o těch 10 let starší, nebo jsem na to tehdy nebyl jaksi naladěnej, ale tentokrát mi to zase až tak úplně špatný nepřišlo. Leoš Suchařípa mě tentokrát docela bavil a navíc mi ta jeho postava trochu připomínala mýho souseda. Jak je u Chytilový zvykem, tak je to celý takový divný a chaoticky natočený, ale dalo se to dokoukat. Jinak některý ty (ne)herečky ve vedlejších rolích byly opravdu tragický. (29.06.2020)

Tenhle film = Leoš Suchařípa. S ním to jde nahoru i dolů, stoupá i padá. Ze začátku se to zdá být v pořádku, jeho průpovídky působí dobře, ale pak to začne být strašně stereotypní a vlastně se to motá pořád dokola. Vyvrcholení je až v samém závěru filmu, kdy se starý svůdník opije, a pak pro něj přijde "smrt". Konec. Titulky. Bohužel se na tuhle část načekáte až až, těch 99min. je celkem moc. (01.07.2010)

"To víš, ženský jsou nevyzpytatelný." Snímkem Faunovo velmi pozdní odpoledne otřásla Věra Chytilová snad nejvíce za svou kariéru zavedenými klišé a předsudky, přičemž v rovině "vědomí souvislosti" opět úderně vystihla obraz pokřivené morálky socialistické společnosti. Obsadit do role milovníka Fauna, namísto bonviána Kopeckého, robustního Suchařípu a do role jeho kumpána Jiřího Hálka, byla trefa do černého. Pořád nevím, zda mě Suchařípovy fialové ponožky v kombinaci s bílým oblekem víc straší nebo uchvacují. (12.11.2023)