Faunovo velmi pozdní odpoledne

Tenhle film = Leoš Suchařípa. S ním to jde nahoru i dolů, stoupá i padá. Ze začátku se to zdá být v pořádku, jeho průpovídky působí dobře, ale pak to začne být strašně stereotypní a vlastně se to motá pořád dokola. Vyvrcholení je až v samém závěru filmu, kdy se starý svůdník opije, a pak pro něj přijde "smrt". Konec. Titulky. Bohužel se na tuhle část načekáte až až, těch 99min. je celkem moc. (01.07.2010)

Co myslíte? Zašukala si někdy i ta smrtka zubatá? Hnusná vychrtlá babice, s jejíž kosou zkřížil, v šermířském souboji na život a na smrt, Leoš Suchařípa svůj ztopořený penis. Jak já mu tenkrát, před těmi třiceti lety fandil! A počítal jeho zásahy - všechny ty oslintané kozičky a faunovým kordem propíchnuté klíny. Tereza, Monika, Vendulka, Alenka, Kateřina, Petra, Zdenička... Holky dajné i nepoddajné, upejpavé i rozhoďnožky, vyholené i s bobrem, s kůzlaty i bez... a vůkol voněl vřes. "Haúúú!" A hups na ni! Pravda, bylo mi tenkrát sladkých 18 let. Všechna ta tajemná zákoutí dívčích těl jsem teprve začínal dychtivě prozkoumávat. Faunovy životní prohry jsem neřešil, svoje vlastní v budoucnu neočekával. Sbíral jsem zrelé čerešně, ukryté pod blůzkou a na světě bylo tak krásně... Carpe diem! A to Faunovo velmi pozdní odpoledne jsem vnímal spíš jako erotickou show. Neměl jsem ani páru, u čeho se mi to vlastně topoří ego a odkrvuje mozek. U jak hnusného, depresivního a velice strašidelného filmu, natočeného vychrtlou babicí s kosou. R.I.P. Věra Chytilová. Ta baba uměla točit! (04.04.2014)

Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ (07.07.2013)

Paní Chytilovou sice ctím, leč u jejích filmů (i když jsou pro mě zajímavé) většinou lehce trpívám... Tohle je ovšem krásná a moje oblíbená vyjímka! "Fauna" miluju, baví mě, rozveseluje i rozněžňuje - aniž by byl podbízivý. Jak tady čtu, spousta lidí jí vyčítá, že snad nemá ráda chlapy. Na mě tedy většinou působí tak, že nemá ráda hlavně ženy - a od toho se pak odvíjí všechno to ostatní... (Včetně feminismu i oné zajímavé drásavosti, která bývá jejím filmům vlastní.) Absolutně neženské, zkarikované, podivně se plácající hrdinky, které si neví rady samy se sebou a chlapům to dávají pěkně "vyžrat", tvoří ve "Faunovi" spíš jenom takové veselé a pestré pozadí a ani mi tam nevadí to jejich přehrávání. Možná naopak - jako by to tam nějak organicky patřilo... No a Leoš Suchařípa je samozřejmě kouzelný :-) (27.03.2009)

Faunovo velmi pozdní odpoledne je sarkastickou satirou ve víru znepokojení pohybů nitra. Tandem Chytilová - Krumbachová s elegantně stylovou škodolibostí vypustil na filmovém pásu stylizovanou adaptaci Brdečkovy předlohy. Hlavním cílem satiry jsou sice muži, avšak ani ženy tu nezůstávají bez úhony. Vyhýbání se obvyklým konvencím a závaznému partnerskému svazku je sice revoltou, ale z jiných úhlů pohledu rovněž strachem ze závazků, obavou z promarněného života či útěkem před procesem stárnutí. Běží o pocity, o pocit naplnění, životního naplnění, o pocit osamělosti či o pocit všednosti. Zneklidnění (stejně jako satirické zesměšnění) se odehrává již ve vnitřním a v niterně rozechvělém pohybu obrazu. Zneklidnění je příhodné, neboť jde o skutečné prožívání života, anebo alespoň o zdání skutečného prožitku. Tandem Chytilová - Krumbachová laškuje s mužskou ješitností, nechává ho hltat rozkoše, aby zapomínal na svůj smutek, obavy a strach. Ženy hrají v mužských hrách i ve svých vlastních a poznávají v mládí, aby později tonuly v smutku. Hrdinou škádlivého sarkasmu je úředník Karel (vynikající Leoš Suchařípa), prožívající život s estetickou poživačností, i když již u něj jde svého času o strach ze stáří. A tak dlouho se před jedním strachem utíká, až nás jiný nečekaně dostihne. Mezi významné postavy hrátek patří s Karlem nespokojená šéfka (pozoruhodná Libuše Pospíšilová), marně se snažící Karlova kolegyně Vlasta (Vlasta Špicnerová) a Karlův kamarád s vlastním hříchem a strachem Josef (Jiří Hálek). Z dalších rolí: do penze odcházející Karlův kamarád s vlastním strachem Tonda (Ivan Vyskočil), ráznější správcová domu (Lucie Polívková), stařičké Karlovy sousedky Houdkovy (Erna Červená a Věra Pávková) či Karlova mladá známost s dosud neviděnou módní kreací (Tereza Kučerová, kostymérka filmu, Chytilové dcera). Faunovo velmi pozdní odpoledne je lahodnou satirickou nezbedností, zneklidňující, stylizující, hemžící. Muž zde dostává šarmantní ránu do nosu. Hrátky pohlaví jsou na denním pořádku a život v lačnosti jako odpověď na strach ze smrti a z osamělosti. Nezapomnělo se ani na sarkastický tanec smrti. Je to osobité pobavení. (22.01.2024)