Hra o jablko

Vzpomínám si, že když měl tento film premiéru, vzbudil velkou pozornost, často však zejména díky odvážným záběrům. I ty, domnívám se, jsou součástí moralizujícího konceptu režisérky. --- Věra Chytilová moralizovala často, ne výlučně svými filmy, vyjadřovala se i jako významná kulturní osobnost. Někdo se mnou souhlasit bude, mnozí určitě ne, ale můj názor je takový, že její postoje jsou skoro vždycky populární a skoro vždycky falešné. --- Tento film budiž příkladem. Jak zde uvedený oficiální text distributora, tak komentáře uživatelů potvrzují zřetelně, že film je obecně vnímaný jako moralistní. A v tomto ohledu se stále opakuje právě to, co nám - jsem o tom přesvědčen - Chytilová chtěla naočkovat: Doktor John je neodpovědný proutník, sestra Šímová „vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup“. --- Takový závěr může přijmout jen ten, kdo nekriticky přijímá morální kontext doby, která (i přičiněním Chytilové) v sedmesátých letech nastupovala a dnes přináší bohaté plody. Ten lze shrnout takto: Za žití či nežití dítěte nese výlučnou odpovědnost žena (která rodí, však se podívejte!), ale žena nenese žádnou odpovědnost za své sexuální chování. --- Šímová není žádná naivní pionýrka, velmi rychle se zorientovala v novém prostředí a do postele nebyla Johnem vlákána, nýbrž si ho tam opilého přinesla. Johnův vlažný a lehkovážný poměr k ní jí byl jasný, a právě proto s ním hrála manipulativní hry. Ženy jejího druhu je s muži Johnova druhu hrají odjakživa a vědomě nesou riziko, že to nevyjde. Tak dlouho Johnovi lhala, až v okamžiku, kdy zjistila své těhotenství, jí John pochopitelně nevěřil už ani slovo. --- A teď, prosím, pozor, teď přijde na řadu ta její údajná odpovědnost: Když John se zpožděním pochopil, že tentokrát Šímová nelže a že končí legrace, Šímová už vyloučila jakoukoli komunikaci a rozhodla se být svobodnou matkou. Chytilové poselství je jasné: muži jsou sobečtí trubci, ženy jsou hrdinky sedmibolestné a poradí si nejlépe bez mužů. --- Navrhuji v této morální při následující rozsudek: Neodpovědná byla matka, neodpovědný byl otec, a neodpovědná byla režisérka. --- Kromě toho, film mi připadá nepodařený i umělecky. Scénář je nedbale načrtnutý a postavy nemají žádnou skutečnou hloubku. I to signalizuje prvoplánovou agitku. Podezřelá výprava a produkce mohly být postiženy „půvaby“ tehdejší doby, ale ani taková omluva filmu na hodnotě nepřidá. --- Celkem vzato Chytilové její záměr vyšel. Umělecky je to zmetek, ale propagandisticky uspěla „na věčné časy a nikdy jinak“. (24.08.2010)

Úvodem bych rád konstatoval své zjištění, že Věra Chytilová je odporná emancipovaná feministická bestie a tento snímek ani o ničem jiném není. Shodou okolností jsem snímek viděl v den, kdy si pro Menzela přišla zubatá s kosou. Mám k němu obrovský respekt jako k režisérovi, ale musím naprosto nezaujatě napsat, že jako herec je příšerný a šíleně prkenný. Dále mě neskutečně iritovala Dagmar Bláhová v roli nekonečně otravně napsané postavy. Taky dost dobře nechápu, proč jsem se úvodních 15 minut musel dívat, kterak lezou děti z vagíny odporných a upocených soudružek. Po celou dobu jsem nemohl přijít na chuť formátu, který režisérka zvolila. Strašně mi vadilo chaotické tempo a zbrklý střih. Že se mělo jednat o komedii jsem zjistil až podle údajného žánrového zařazení. Zkrátka, na tenhle typ her nejsem a Dagmar Bláhová byla ztělesněním ženy, se kterou bych si nikdy v životě nic nezačal. Horko těžko zde hledat pozitiva. Vyzdvihnout se dá snad jen originalitu a na svoji dobu dost neotřelý a inovativní způsob zpracování, což však nutně neznamená dobrý. Svoji cílovku si to však určitě najde. [40 %] (08.09.2020)

Som rád, že som sa po dlhej dobe dostal k tomuto filmu, z ktorého si väčšina divákov zapamätá iba množstvo detí derúcich sa v priamom prenose na svet. A bez váhania mu pridávam hviezdičku. Vôbec neriešim opisované morality, feminizmus, miesto tohto filmu v tvorbe Věry Chytilovej. Riešim iba životný výkon Dáši Bláhovej, precízny aj v detailoch. To jej klaunstvo navonok mi vzdialene pripomenulo najlepšie filmy Giulietty Massini. Až na občasnú stratu tempa som bol nadmieru spokojný. Takže, ať si kdo chce, co chce říká, odo mňa je to za štyri. (02.07.2011)

První celovečerní Chytilová a hned zlo. Bezpředmětně provokativní, epileptická kamera, neskutečně protivná rádobyumělecká režie, jednostranný-silně feministický náhled na uměle, nepřirozeně a nemorálně působící premisu filmu o povrchnosti vztahů a neschopnosti rozumné komunikace mezi partnery, kde však žena působí jako vítěz bez ohledu na své činy. (14.06.2012)

Věra Chytilová ve své době překvapovala těkavou kamerou, provokativností, nekonvenčností, nedopovězeností. S odstupem času její dílka bohužel nevypadají tak skvěle, jako v době natočení... Nijaké vedení herců, absurdní dějové zlomy, místy hodně jakové dialogy... Chytilová je příliš bezprostřední a netrpělivá, pustí i špatně natočený záběr, neumí budovat atmosféru a kdykoli vykouzlí pěkný poetický záběr, zabije jej pokusem o vtip nebo nevhodně zvolenou hudbou. Komika se pere s existenciálnem, absurdnost působí uměle a chtěně... Bez pokusů o vytváření komedie by "Hra o jablko" jistě vyzněla sevřeněji a o třídu lépe... Další film, který jsem si pamatoval skvělejší než je... Celkový dojem: 70% (25.06.2011)