Hra o jablko

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

Režisérský rukopis Věry Chytilové mě nepřestane fascinovat, takovej ostrej střih se v naší kinemtografii snad nevidí. Na rok 1976 naprosto nadpozemské dílo i dneska to má v sobě neuvěřitelnou energii a výpovědní potenciál. Jiří Menzel asi v životní herecké role a Dagmar Bláhová sexy fatalka jak víno. (01.01.2019)

Doktor, čo hrá na dve strany a ženy, ktoré na ňom niečo vidia. Príbeh prebieha z veľkej časti v priestoroch pôrodnice, inak už len v posteliach a v prírode. Zdalo by sa, že sa rozoberajú vzťahy, ale skôr je to tak uletené až tie vzťahy unikajú v celkovej nezmyselnosti. –––– Jestliže tě nemiluju a spím s tebou, pak je absolutně nevyhnutné, abys mě uspokojil. (27.01.2015)

U tvorby Chytilove jde temer vzdy nametem poznat, ze film natocila zena. Jeji zpusob zpracovani je ale natolik osobity, ze by me zenska v rezijnim kresle nikdy nenapadla (pokud bych neznal jine jeji filmy). Hra o jablko je film o vztazich, osobne me ale moc nezaujal, Menzel ve sve roli je nevyrazny. Na rozdil od vyborneho Kodeta, ktery bohuzel nedostane takovy prostor. Zabery z porodniho salu byly pro me desive a musel jsem odvracet hlavu:-). (02.02.2014)

Nejde o komedii, divák se za celou dobu skoro nezasměje, nýbrž satiru. Tento film je primárně o vztazích-přišly mi poněkud mdlé (myslím tím na někoho, jako je paní režisérka) a vykreslení charakterů obou pohlaví- ty mužské (hlavně John) jsou na rozdíl od těch ženských docela nezvládnuté. Menzelova postava sice celkem baví, ale je to jen figurka, ne živý lidský hrdina. Se Šímovou je to už podstatně lepší (a ne, nepíšu to kvůli scéně u ohýnku). Celkově mi přijde, že film zůstal někde na půl cesty, nebo jako zástupce pánské části publika tam nejsem schopen najít to co dámy (nepopírám), takže to vidím na průměr. (09.12.2012)