A Hoof Here, a Hoof There
Snowball Reaction
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrají:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (více)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (177)
Poslední dílo Věry Chytilové z komunistické éry. Trochu jsem se bál, aby trio ze Sklepa nezastínilo Chytilovou jako to je u Dědictví s Bolkem Polívkou, ale dobrý, Vávra se Šteindlerem s tradičně dobře vybranými méně známými herci byli ve formě a film jsem si užil i přes svojí akutní alergii na Tomáše Hanáka. Režisérce se dobře podařilo zachytit rozkládající se unavenou společnost komunistického státu a to, že film šel do kin i přes neskrývané provokování a veselou scénku s americkou vlajkou, svědčí o blížícím se konci. Stopáž je sice trochu přemrštěná a závěr, který zbrkle změní tempo na divokou morální bitku o promiskuitě byl lehce otravný, ale pořád je to kvalitní Chytilová. Jo a Bartošku žeru. ()
Ještě teď, když si vzpomenu na tu hrůzu, kterou jsem se sebezapřením vydržela sledovat až do konce, skutečně mi není nejlíp. Co tím vším kraválem, létající kamerou, vykulenými obličeji a odpornými kulisami mělo být řečeno, mě tak nějak míjí. Zpracovat téma promiskuity a posléze sžíravé obavy ohledně nějakého strašáka, který v menší či větší podobě tehdy řádil a bohužel řádí dodnes, snad lze vytvořit i bez toho, aby z filmu bylo člověku šoufl, a to ne kvůli jeho tématu. Moc se mi ulevilo, když už konečně skončil a ještě víc, když jsem ho slavnostně vyhodila do odpadků. ()
S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". ()
Tvůrčí a režijní přístup první dámy českého filmu a věčné rebelky Věry Chytilové se prolnul s poetikou divadla Sklep a vznikl osobitý a výjimečný film, který už není postaven jen na recesi a dadaistickém přístupu sklepáků, ale slouží v subjektivním rastru paní režisérky vyšším cílům... téměř sociologická sonda o odcizení člověka. Lakmusový papírek nese jméno AIDS... Ve své době to byl velmi kultovní film, stejně jako prakticky všechno, na co sklepáci sáhli...respektive k čemu je normalizační schvalovací komise pustily... ()
A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř, jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový. Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o Ale už v 1.polovině jsem v tom nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní střet píšíčího Vávry s luxusním senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít. Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada mi trochu připomněly i některé jiné odvážně osobité filmy z konce 80.let. A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala. No a obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou. Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace. Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba. Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes. P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí. () (méně) (více)
Galerie (7)
Zajímavosti (15)
- V televizi, která v seriálu velmi často běží, se objevují postupně seriál Inženýrská odysea (od r. 1979), Nedělní chvilka poezie (od r. 1968), filmy Pavučina (1986) a Vlčí bouda (1986), což je snímek Chytilové z roku 1986. (sator)
- Pracovní název filmu byl „Geometrickou řadou“. Konečný název Kopytem sem, kopytem tam byl zvolen na základě stejnojmenné básně z dílny Divadla Sklep. [Zdroj: filmovyprehled.cz] (Willy Kufalt)
- Natáčelo se v Karlových Varech. (M.B)
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
Reklama