Kopytem sem, kopytem tam

Mě, takového milovníka filmů Davida Lynche a Luise Buňuela, nemůže takovýto ulítlý (a místama až bizardní) filmešek ale vůůbec rozhodit, právě naopak. ;-) Byla jsem totiž Willym Kufaltem, který mně tento film dal do "Výzvy", trochu varována. :-D Ovšem to ještě zřejmě netušil, že já, která slintám u Mazací hlavy, Nenápadného půvabu buržoazie, a jim podobných (a nad svými bláznivými sny), tak přeci nebudu kroutit hlavou zrovinka nad "nějakým Kopýtkem". :-DD Ježto navíc kromě neotřelého humoru, (hořce) komických / komediálních situací a "blbinek", nabízí i mnohá ponaučení, a přiměje diváka více či méně k zamyšlení. Hodně mě potěšili pánové Šteindler a Vávra, kteréžto ve filmech moc nevídám. A na to, jak nemusím T. Hanáka (ani jako herce, ani co se sympatií týče), tak mne dosti překvapilo, že mi tu nejenže nevadil, ale místama jsem musela uznat, že jeho výkon zde byl vskutku povedený. A to jsem se od začátku bála, že mi zkazí dojem z filmu. Jsem moc ráda, že se tak nestalo. Když už, tak mi to kazil ten (pro mne) naprosto příšerný osmdesátkový styl (móda, účesy, líčení, některá hudba, apod.), za to ale holt film nemůže, když byl jaksi v té době natočen, a má se v ní i odehrávati, to je jasné. ;-) ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] (29.03.2019)

Nemám rád osmdesátá léta a tudíž ani filmy produkované v této době, i když je pravda, že toto dílko nebylo zas tak špatné. Ale paní Chytilové zřejmě nikdy nepřijdu úplně na chuť. Látka je to zajímavá, ale dalo se z ní vytěžit mnohem více, tématika hrůznosti onemocnění AIDS se mohla ještě více zdůraznit, mohli se vybrat lepší herečky do ženských rolí. Dále by filmu prospělo zkrácení a to minimálně o půl hodiny (128 minut je opravdu hodně). Ale přesto, své místečko to v naší kinematografii má a mělo by se to pouštět (ve zkrácené podobě) v rámci očisty na základních či středních školách. A to ohrožení AIDS jako polemika s komunismem - to je prostě celá Chytilová - myšleno v dobrém.. (30.08.2012)

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

Tenhle film by normálně v době svého vzniku stoprocentně skončil v trezoru. Jenže to by nesměla být Věra Chytilová, aby svým naléháním a neustálým ječením barrandovské cenzory neoblomila. Opět klasická sžíravá satira, která se z komedie postupně mění v těžkotonážní drama. A to taky zásluhou depresivní a znepokojivé hudby Jiřího Chlumeckého a Jiřího Veselého. Ale je vidět, že bolševikům pomalu ale jistě začalo odzvánět a proto ve filmu zůstalo docela dost protirežimních provokací a dalších šílených scén. "Copak se dá dělat něco jiného v téhle zkorumpované džungli, než blbnout?" Samotné téma se dotýká požitkáření hlavních hrdinů a tenkrát u nás zatím teprve málo známé smrtelné nemoci AIDS. Způsob, jakým téma Chytilová natočila je parádní. Ke spolupráci si přizvala sklepáky Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru, což se ukázalo jako výborný tah a sklepácký humor film značně obohatil. Hlavně David Vávra byl excelentní. "Pepé pročesává prostor, pátrá po Petře, Petro prchni!" Do jedné z hlavních ženských rolí obsadila Věra i svoji dceru Terezu Kučerovou. A když v intimní scéně moje milovaná Chantal Poullain odhalila svá krásná ňadra, nestačil jsem valit oči! Jó, filmy Věry Chytilové neměly a nikdy nebudou mít konkurenci. (06.10.2021)

Já osobně na tom nenacházím chybu a troufám si říct, že toto je přesně jedno z dalších geniálních spojení v československé kinematografii. Chytilová + divadlo Sklep. Výborná souhra ovšem nebyla vůbec jednoduchá, ani před natáčením ani během něj. Nakonec se ovšem vyprodukovalo něco, co se povedlo do posledního detailu. Film, který lze bez diskuze nazvat tragikomedií. Podle mě geniální režie i herecké výkony sklepáků, kteří mě svými nadpozemskými dialogy a neskutečnou osobitostí navždy dostali. Underground 80. let s nádechem ustupujícího socialismu, jsem hrozně rád za tenhle film. "Synek čo to robíš, ja su len bývalý havíř, my zme taky hráli divadlo, my zme vybírali fajne kusky, aby sa lidi zasmiali a né, aby se hrůtili z tempa doby!" (26.10.2011)