Kopytem sem, kopytem tam

Věra Chytilová umí ztvárnit lidské utrpení a bolest na filmové plátno až zrak přechází. Je tomu však tak, že "nemoc" AIDS je tu s námi a my sní nedokážeme úspěšně bojovat! Zajímavé však muselo být, když šel tento film v tehdejším československu v kinech a jak na něj lidé reagovali? Ke mě se dostal o dvacet let později. (06.11.2008)

Tvorbu divadla Sklep som nepoznal a tak bol film, v ktorom si uzurpovali prakticky všetok priestor, pri premiérovom sledovaní veľkým a pomerne príjemným prekvapením. Dnes po rokoch už prvotné pocity pominuli, kde bol vtip a nápad začala prerážať trápnosť a póza, ale aj tak pôvodné tri hviezdičky ponechávam. (14.02.2017)

"Vážení súdruhovia, myšlienky musia byť pochopiteľné pre všetkých". Chytilová dokázala toto heslo spoločne so zašifrovanými metaforami vtesnať do väčšiny svojich diel. Kopytem sem, kopytem tam už bohužiaľ myslím trochu zostarlo a môže zato aj Chytilovej klasický štýl. Záverečné rozuzlenie sa nesie v značne divadelne expresívnom hereckom duchu a tak trochu ničí akýsi štylizovaný realistický tón predchádzajúceho deja. Ten sa občas trochu vlečie a niekedy som si uvedomil, že sa film za niekoľko minút nikam neposunul, videli sme iba ďalšiu variáciu eskapád ústrednej trojky. Niektoré momenty sú takmer geniálne, niektoré vizuálne ťažko stráviteľné, Chytilovej sa však podarilo zachytiť schizofréniu nastupujúcej doby ovládanej strachom z AIDS, ktorá išla a stále ide ruku v ruke s povrchnými a pokryteckými medziľudskými vzťahmi. (13.02.2014)

Upraveno v únoru 2024. Kopytem sem, kopytem tam, to jsou především orgie sklepácké poetiky, jejíž tok však determinuje tendenčně ambivalentní forma moralizujícího apelu. Sklepácká poetika, stejně jako bouřlivě provokující a promiskuitní život ústřední trojice, jest revoltou, vzpourou proti životním podmínkám socialistické společnosti. Sklepácká poetika vychází z absurdity, kolem níž se staví a slaví stánky z rákosu a slovo se stává živoucí entitou s vlastním způsobem bytí. Promiskuitní život věčné zábavy je negací negace svobodného života, je to odmítnutí konvencí, jež svou vlastní podstatou ani nedovolují svobodná rozhodnutí elementárního významu, zároveň je to však pouze náhražka za skutečnou revoltu proti nesvobodnému společenskému uspořádání, neboť neubírá ze životního komfortu. Chytilová si neodpustila kritiku společnosti, tu formu konzumerismu pozdního socialismu, přestože odbočka k syndromu získaného imunodeficitu podléhá tendenčnosti oficiální komunistické výpovědi. Smutným hrdinou morality je Josef Málek alias Pepe (Tomáš Hanák), fikaný kontrolor a lačný svůdce ženských krás. Koncept svobodné lásky hnutí hippie zemřel na herpes a rozmělnil se v konzumu, sexuální osvobození o dvacet let později bylo zastrašeno hrozbou AIDS a zředěno novou modifikací spotřeby, to další sexuální uvolnění za dalších dvacet let je již výsledkem konzumerismu, způsobem pobavení. Další důležité postavy: Pepeho kumpáni v bouřlivém pobavení životem veterinář Milan Dědek (Milan Šteindler) a provozní okresního kulturního střediska František (David Vávra), Pepeho ze zkušenosti nedůvěřivá milenka Jiřina (Chytilové dcerka Tereza Kučerová), naivnější mladá lyžařka z Klínovce Petra (Ivana Kuntová), Dědkova mladá laborantka Hanka (Renata Beccerová) a k zábavě svolná Frantova kolegyně Jana (Bára Dlouhá). Z dalších rolí: tajuplně svůdná cizinka (Chantal Poullain), její milenec (Jiří Bartoška), Frantu poučující ředitel okresního kulturního střediska (Josef Kobr), Petřin z Pepeho zuřivý tatíček (Zdeněk Mucha), Dědkova starostlivá maminka (Dáša Neblechová), či německý masochista (Pavel Vangeli). Kopytem sem, kopytem tam: pokud odhlédneme od teze, že veškeré zlo pochází jen z mravně zkaženého Západu, zůstávají nám drze provokující hrátky sklepácké poetiky, filmové hříčky a narážky Chytilové a podprahová myšlenka, že veškerou potenciální možnost rebelie lze důkladně rozmetat vyvoláním pocitu niterného strachu. Aneb když život nabízí jen přetvářky v životních rolích, musí se protestovat, a to i za cenu vlastního sebezničení. Sklepácká estetika umění, to je ten skvost, který věky přetrvá! (10.11.2009)

Byly chvíle, kdy mi to dost lezlo na nervy, ale těch naštěstí bylo minimum. A taky byly chvíle, kdy mi určité scény přišly příliš dlouhé - a takových už bylo o něco víc. Ale jinak si mě to kupodivu dost získalo. Zpočátku je to takové mile šílené se spoustou zajímavých kameramanských nápadů, až mi to připomnělo devadesátkové filmy Jana Němce (což chápejte jako klad, navzdory jejich hodnocením) a raná díla Petra Marka (ale ty mi přijdou kreativnější ve srovnání s tím, že jsou vlastně amatérské), ale postupem času to začne být stále víc a víc dramatické, až to vygraduje do celkem drsného finále, kde mi pár scén přišlo pomalu až hororových. Hlavní ale je, že to celkem dobře funguje a ve chvílích, kdy to má být vtipné, to vtipné je. Akorát jsem se bál, aby to vůbec k něčemu dospělo, ale naštěstí se tak stalo a celý ten film je vlastně kritikou promiskuity a tzv. absolutní svobody, která nikdy nevede k ničemu dobrému. A všechny ústřední postavy si to v závěru naštěstí uvědomí. Taky je zde samozřejmě přítomná kritika tehdejšího režimu, ale to není nic neobvyklého. Dokonce mi sedl i ten Chytilové šílený styl a na rozdíl od některých jiných jejich filmů tu na mě působil aspoň z části atmosféricky, zatímco třeba u Panelstory mě neskutečně otravoval po celou dobu. A myslím, že i ti Sklepáci tu podali dobrý výkon, ale minimálně u Hanáka nepochybuji o tom, že umí hrát. Nemůžu říct, že by mě to bůhvíjak dostalo nebo že by to pro mě byl jeden z nejlepších filmů od Chytilové, ale zážitek to byl určitě a spíš v pozitivním slova smyslu. Slabé 4* (11.06.2022)