Dlouhé dopoledne

Další z odvážných filmů šedesátých let, poukazující formou komorního vězeňského dramatu na pokřivenou ideologii socializmu. Jaroslav Moučka, překvapivě v pozici politického vězně, hezky a přesvědčivě naplňuje svou roli, stejně jako naši ostatní skvělí herci. Vypjaté chvíle tohoto trpkého příběhu zlehčuje alespoň komická tupost věznitelů. Nic méně, můj malý obdiv formě totalitního vězeňství, který by dnešní delikventi potřebovali jako sůl. (09.12.2013)

Jaroslav  Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět.  Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil.  Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus  vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let.  Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti.  "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No,  teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece  hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr. (10.11.2022)

Mistrná "komedie" v celku i detailech, až na to, že to bylo tak nebo nějak tak. Aneb jak říkali poručíci Bejček a Hájek z blanenského STB: "Nejdříve budeme jednat ve věci Petra Ciblulky, potom Dušana Skály a nakonec ve vaší vlastní." - ale to byla jiná doba, to už se nestřílelo ani nezavíralo na dobu neurčitou. Na druhé straně: nenáročná inscenace, která si dělá nárok na "znamení doby". (09.04.2020)

,,No tak Koval, buďte statečnej ! '' ---- Na Jaroslava Moučku, věrného podporovatele KSČ a jeho alter ego soudruha Pláteníka můžete mít názor jakýkoliv, ale jedno se mu nesmí upřít. Hrát uměl. A zahrál cokoliv naprosto přesvědčivě. A ačkoliv myšlence komunismu věřil, ctí jej, že se v padesátých letech rozešel s bratrem vyšetřovatelem to u STB. V tomto vězeňském dramatu si kupodivu nezahrál žádného ze soudruhů, ale kulaka Kovala. Je s podivem, že on zrovna tuto roli přijal a snad to bylo tím všeobecným uvolněním jara 1968. Je logické, že po okupaci šel tento film hned do trezoru. Padesátá léta sice byla v těch šedesátých odsouzena, leckdo byl rehabilotován či dokonce propuštěn z vězení, ale všechno spíše potichu, protože to vše ukazovalo na stranu. Ta byla dále u moci a nechtěla nějaké rozruchy. A tak tento film mi lehce připomínul Audienci Václava Havla ve své absurditě, kdy vlastně soudce v podstatě žádá pochopení a odpuštění od odsouzeného pro své klidné svědomí... Herecké výkony všech byly na jedničku a nejvíce se mi líbil právě Moučka v roli sedláka Josefa Kovala, který prostě musí pochopit, že se tím, že vlastnil 11 ha pole vzepřel dějinám... Dávám za 5 ešusů na celu . Skvělé, doporučuji vidět. * * * * * (25.10.2020)

"Ale Koval, Vy přece víte, proč sedíte..." Několikaleté čekání na pár minut, aneb výsměch do tváře pomocí byrokratického systému budovatelů, kteří jdou kupředu, zpátky ni krok. Já si myslím, že role J. Moučkovi sedla, přesně takto si představuji režimem sklíčeného hospodáře. Úlisný předseda soudu v podání J. Přeučila, to podtrhuje a Jiří Vala jako náčelník věznice dolaďuje. Dokonalý demonstrativní snímek, který neměl v nastávající době šanci k životu, naštěstí se dochoval. Velká škoda, že v titulcích není uveden autor hudby, která je neskutečně nadčasová. (24.05.2013)