Jmenuji se Sam

Na film jsem se vážně těšila a nakonec to dopadlo tak, že mi trvalo celé odpoledne jej dokoukat. Rozhodně se jedná o nadprůměrný kousek, ale přeci jen jsem podobných filmů už viděla dost a tady mě zážitek a dojetí vážně minulo. Sean Penn se mi ve své roli nelíbil a přestože to nerada přiznávám, jeho postava mi skutečně brnkala na nervy. Malá Dakota zde ještě neuměla vůbec hrát, v každém jejím výrazu jsem prostě viděla, že to hraje, že to skutečně necítí. Ale co chtít od sedmileté holčičky..Michelle Pfeiffer však byla naprosto výborná. Ale na větší hodnocení to u mně nestačí. Možná někdy jindy, v jiné náladě..... (31.10.2012)

Samova právnička zanedbávající kvůli kariéře svého syna však znamená už vyložené klišé, byť je ve spolehlivém podání Michelle Pfeifferové mile potrhlá a kouzelně zhnusená, kdykoli se od retardovaného klienta štítivě odtahuje. Dle pravidel bylo samozřejmě nutné najít dvě bytosti z rozdílných planet - aby pak z jejich střetu vytryskl humor a vzájemné obohacování. Humoru se daří líp a groteskní tón přináší i k soudu, když Sam, vznětlivý jako dítě, při každé formální námitce tahá advokátku za rukáv: „Asi máte přestat!“ Podobně vyskakují i jeho postižení přátelé: „Pozor na pusu, ta paní si všecko píše!“ Ale soud je jen epickým obalem pro Samovu osobnost, kterou Penn úžasně kreslí ve zlomcích každodennosti. Pečlivě rovná sáčky s cukrem podle barev a hrnky podle oušek v bistru, kde pracuje; pečlivě krmí dítě poté, co jeho matka uteče hned po porodu, a časový rozvrh dodržuje, jak mu poradili, podle televizních programů. Když dcerka začne klást zvídavá dětská „proč“, odpovídá stejně dětinsky, a je-li postaven před složitější problém, pomáhá si příměry z osudů Beatles. Vzbuzuje soucítění, ale ne soucit, něhu, ale ne útrpnost. Na známé půdě si poradí, ač třeba při placení počítá nekonečně dlouho, o ulici dál je už ztracen. Omezí to výchovu dítěte, jež musí převzít vůdčí roli? (16.06.2020)

Když mě to celé přišlo jako špatně natočená parodie na Rain Mana, Forresta Gumpa a whatever else. Mentálně zaostalý Sean Penn, mentálně předčasně vyspělá Dakota - oba mají těch 7 let, akorát že v určitých chvílích scénář přestřelí a udělá z nich ty americké postavy, co jsou schopné dostat se za hranice svých předepsaných schopností a vlastností, tzn. začnou mluvit jako kniha, vylévat si srdce tak emotivním způsobem, že se začnete neklidně ošívat na židli a přejete si, aby do toho sakra aspoň nehrála ta stupidní vygradovaná a posmutněle famózní hudba. Potom přijde zatmívačka, člověk si oddechne, že tomu aspoň nechali otevřený konec, když už nic jiného, a ejhle - ono ne. Podobné pocity (odejdu - neodejdu - tak už ten případ vyhraj, stejně všichni víme, že to tak dopadne - dejte mi velký kuchyňský nůž a já rozpárám to plátno) jsem měla naposledy u Sloního muže. (21.02.2012)

Nemůžu si pomoct: Lehce retardovaný není jen Sam, ale kompletně celý film - od první do poslední minuty. Velice prvoplánovým citovým vydíráním dosáhl jen toho, že jsem se vůči němu zatvrdila. Jistě, KAŽDÝ filmový příběh něco sděluje a chce vyvolat odpovídající emoce, ale musí na to jít od lesa a přitom v žádném případě nesmí přespříliš tlačit na pilu. Pokud bude se zmíněným dřevorubeckým nástrojem zacházet bez ohledu na ekosystém, vytvoří leda tak rozsáhlou vyprahlou mýtinu, na které jen stěží něco pořádného vyroste. (27.04.2012)

Mám Seana Penna moc rád. Nebojí se jít do hodně vážných rolí totálně na plno. A většinou není chyba u něj, jako spíše u celého filmu. Třeba zrovna tento kousek s názvem Jmenuji se Sam vůbec není špatným filmem. Jenom s vážným tématem nezachází do krajností, nic nevysvětluje. Prostě Seana Penna hodil do role mentálně zaostalého, ten jede herecky o sto šest, ale to, co se děje kolem něj, to divák musí víceméně přehlížet. No a abych tu nechválil jenom Seana, tak musím říct, že i Dakota Fanning a Michelle Pfeiffer byly ve svých rolích výborné. Jen tam na dvě hodiny a 12 minut bylo na můj vkus moc soudů a také mi přišlo, že se to všechno ohledně sociálky začalo řešit až nějak moc pozdě. Vždyť pokud se byl Sam schopný postarat o své dítě do jeho osmi let, tak proč by to nedokázal i potom? (25.05.2016)