Jmenuji se Sam

Ve filmu Tropická bouře Robert Downey jr. vysvětluje, že herec nemůže hrát 100% mentála jinak nedostane Oskara. Škoda, že to nevěděl i Sean Penn. Citově vydírací drama o muži, kterému chtějí sebrat dceru kvůli tomu, že by nebyl schopný se o ní postarat a jedinou pomoc najde v právničce Michelle Pfeiffer, která se sice nezabývá případy ze kterých nekoukají pořádný prachy ale znáte to. Žádný zázrak se nekoná ale jedno shlédnutí neublíží. (16.06.2007)

Retardovaný Forrest si vydobil cestu do srdca miliónov divákov, Sam na úrovni sedemročného dieťaťa by si s ním mohol podať ruku. Sean Penn totiž predvádza strhujúci herecký výkon, Dustin Hoffman sa musí krčiť kdesi v kúte od zlosti. Sam sa chcel silou mocou prebiť tam, kde sú ľudia najcitlivejší a ja mu nemôžem zazlievať, že skrz neho režisér poukazuje na úkazy chladnej a nemilosrdnej spoločnosti. ,,Pomohol si mi viac, ako som ja dokázala pomôcť tebe." Kto tvrdil, že patetizmus vylučuje hodnotové podobenstvo? (17.01.2010)

"OK, remember when Paul McCartney wrote the song 'Michelle' and then he only wrote the first part, Annie said. And then he gave that part to John Lennon, and he wrote the part that said, 'I love you, I love you, I love you.' And Annie said that it wouldn't have been the same song without that..and that's why the whole world cried when The Beatles broke up on April 10, 1970." Mix Forresta Gumpa a Rain mana. Excelentní výkon Seana Penna a nadějné Dakoty Fanning (ta podává skvělé výkony stále..např. ve filmu Man on fire). U tohoto snímku bude asi hodně záležet, jakou máte zrovna náladu. Mě opravdu dojal. "All you need is love." (05.11.2006)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Tati, proč dělá sníh vločky? Protože sníh prostě dělá vločky. Co když dítě mentálně přeroste svého rodiče? Má takový otec právo vychovávat dceru? Sean Penn nám milým způsobem dokazuje, že má. Sam podává silný argument, že láska je nejdůležitější složka k výchově dítěte, a že jí velice intenzivně cítí i mentálně postižený člověk, i když to neumí dát správně najevo nebo to vyslovit. Moc příjemný snímek, jen bohužel na svůj příběh moc dlouhý. (23.02.2011)