Jmenuji se Sam

Index očekávání byl v mém případě u tohoto filmu vysoký. A jak už to tak chodí, i zklamání tím pádem bylo větší. Příběh mě vůbec ničím nepřekvapil, což by ještě tak nevadilo, protože tato definice se vztahuje na většinu filmů. Dakota Fanning je sympatické děvče a talentovaná hvězdička, Michelle Pfeiffer je prostě ohromně charismatická žena a Sean Penn... Sakra, Sean Penn mě absolutně neoslovil, nechytil mě za srdce, nefandila jsem mu, spíše mi byl protivný. Když si vzpomenu na výkon tehdy neznámého Leonarda DiCapria v "Co žere Gilberta Grapea", kdy jsem myslela, že skutečně obsadili retardovaného chlapce... Kam se hrabe Sean Penn, to se nedá srovnat;-). Tím pádem to u mě tohle drama projelo po emoční stránce, je mi líto. A stopáž je přemrštěná, jak už se to jeví u filmů, které tak docela nebaví. 55% (17.03.2009)

Už jsem viděla několik filmů o lidech, kteří jsou "jiní", a "Jmenuji se Sam" je z nich nejslabší. Sean Penn podal samozřejmě výborný herecký výkon, ale na Toma Hankse nebo Dustina Hoffmana nestačí. Navíc mi zde byla velice nesympatická malá Dakota Fanning v roli Lucy. Na sedmileté děvče mi zkrátka připadala moc vyzrálá, inteligentní a tak vůbec. (21.07.2009)

Na film jsem se vážně těšila a nakonec to dopadlo tak, že mi trvalo celé odpoledne jej dokoukat. Rozhodně se jedná o nadprůměrný kousek, ale přeci jen jsem podobných filmů už viděla dost a tady mě zážitek a dojetí vážně minulo. Sean Penn se mi ve své roli nelíbil a přestože to nerada přiznávám, jeho postava mi skutečně brnkala na nervy. Malá Dakota zde ještě neuměla vůbec hrát, v každém jejím výrazu jsem prostě viděla, že to hraje, že to skutečně necítí. Ale co chtít od sedmileté holčičky..Michelle Pfeiffer však byla naprosto výborná. Ale na větší hodnocení to u mně nestačí. Možná někdy jindy, v jiné náladě..... (31.10.2012)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Když dobrý herec dostane roli mentálně retardovaného, má u většiny diváků už předem úspěch zaručený. Vzpomeňme třeba Leonarda Di Capria ve filmu Co žere Gilberta Grapea nebo Roberta De Nira v Čase probuzení (zde nešlo o mentální retardaci, ale projevy byly hodně podobné). No a zvládl to i Sean Penn. Jasně, tenhle film je frontální útok, přímo ofenziva na city diváků a jejich slzné kanálky. Možná od začátku poněkud vykalkulované, ale záměr se zdařil. Pennovi výborně sekundovali Dakota Fanning, Michelle Pfeiffer a jeho retardovaní kámoši. (25.11.2014)