Jmenuji se Sam

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Zbytečně přepálená, ve své podstatě pohádka o hodných, napravených a zlých lidech. Sociální služby a pěstouni zde představují jasné zlo. Sean Penn podává velmi pozoruhodný herecký výkon, bohužel jako průšvih se jeví, když zmizí kolem něj se vyskytující zábavné figurky (jeho kamarádíčci jsou skvělí, hlavně tedy jeden co se obává natáčení a žádá si právníka:), celý film jsem vlastně čekal jestli nakonec Sam vyhraje a jaká bude pointa, takže jsem si vymyslel v hlavě různé scénáře, ty mě naštěstí tvůrci úplně nedopřáli. Ale i tak není toho moc co chválit. Herecky Penn zcela bez debat, ale režie nebo dramatičnost scén je špatná. PS: Film mě připomenul, že v záplavě všech těch hollywoodských krasavic je pro mě na prvním místě Michelle. 60% (07.01.2021)

BOJ otca o dcéru. Nie je to tak, že sú rozvedení rodičia, a teraz zvádzajú boj o potomka, ku komu pôjde. Je to trochu inak. Otcovi zobrali dcéru, preto, že je zaostalý, retardovaný, duševný vývoj sa mu zastavil, má IQ - 7. ročného chlapca. Sociálka sa obáva, či je schopný sa postarať o svoju dcéru. Sam Dawson, je niečo ako kolega - Forrest Gump, pritom obidvom pánom sa narodia deti bez duševného porušenia. Sam je úplne normálny chlapík, ktorý OBDIVUJE - THE BEATLES, predovšetkým Johna Lennona. Pracuje v STARBUCKS, kde ho majú radi. Má kamarátov, s ktorými rád pozerá filmy, kde jeden z nich, sa extrémne vyzná vo filmoch. No, ale po radostných chvíľkach je koniec, lebo mu odobrali dcéru Lucy, o ktorú sa bude biť - pomocou krásnej a svedomitej právničky, Rita Harrison, ktorá má taktiež problémy v súkromí. Podobne ako Tom Hanks - F.G , tak aj SEAN PENN - je autentický, určite sa bol pozrieť v nejakom ústave, aby sa priučil, ale ako Seana - sledujem, začína sa objavovať určitá únava, ktorá ale nesmeruje k veľkému pátosu, je to už po chvíli otravné, ale aj tak si poviem, že je to bravúrny výkon. Film ako celok, nie je bohviečo, kamera stále zoomuje, je roztržitá, asi chce vidieť SVET - Samovými očami, potom sa to ustáli. Dakota Fanning zaznamenáva - obdivuhodný výkon, a predsa sa jedna o DEBUT. Michelle je krásna, a asi všetko k tomu, ešte sa na pár scén - blysne - Laura Dern. Dalo sa očakávať, že Sam získa dcérku späť, ale trochu s inými súvislosťami, prečo sa tak stalo... (06.12.2015)

Sean Penn je herec, kterého si nemůžete v žádném případě zaškatulkovat - co role to bonbónek a nezapomenutelný zážitek. Tak přesvědčivě zahrát zpomaneleného člověka jsem naposledy viděla Dustina Hoffmana. Michelle Pfeiffer tady spíše sekundovala, ale jak někdo řekl: "nejsou malé role, jsou jen malí herci" , a to M.F. určitě není. Film se snaží dojmout, zahrát nám na city a ukázat, že každy člověk má svou cenu, svým typicky americkým způsobem, ale podařilo se. Krásný příběh, krásní lidé... (11.02.2006)

Samova právnička zanedbávající kvůli kariéře svého syna však znamená už vyložené klišé, byť je ve spolehlivém podání Michelle Pfeifferové mile potrhlá a kouzelně zhnusená, kdykoli se od retardovaného klienta štítivě odtahuje. Dle pravidel bylo samozřejmě nutné najít dvě bytosti z rozdílných planet - aby pak z jejich střetu vytryskl humor a vzájemné obohacování. Humoru se daří líp a groteskní tón přináší i k soudu, když Sam, vznětlivý jako dítě, při každé formální námitce tahá advokátku za rukáv: „Asi máte přestat!“ Podobně vyskakují i jeho postižení přátelé: „Pozor na pusu, ta paní si všecko píše!“ Ale soud je jen epickým obalem pro Samovu osobnost, kterou Penn úžasně kreslí ve zlomcích každodennosti. Pečlivě rovná sáčky s cukrem podle barev a hrnky podle oušek v bistru, kde pracuje; pečlivě krmí dítě poté, co jeho matka uteče hned po porodu, a časový rozvrh dodržuje, jak mu poradili, podle televizních programů. Když dcerka začne klást zvídavá dětská „proč“, odpovídá stejně dětinsky, a je-li postaven před složitější problém, pomáhá si příměry z osudů Beatles. Vzbuzuje soucítění, ale ne soucit, něhu, ale ne útrpnost. Na známé půdě si poradí, ač třeba při placení počítá nekonečně dlouho, o ulici dál je už ztracen. Omezí to výchovu dítěte, jež musí převzít vůdčí roli? (16.06.2020)