Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (269)
Pronikavá satira, jež nám umožňuje se syrovostí sobě vlastní nahlédnout za okna panelových domů a poodhalit nám závoj zdánlivě ideálního obrazu socialistického soužití. Chytilová zvolila tentokrát jako klíč formu copánku upleteného z několika epizodických příběhů různých postav společenského spektra, které dohromady propojuje sdílený život na rozkopaném sídlišti, jež se stává ústřední postavou. ()
Panelstory je skutečně hodně dobře zakonzervovaná sonda z doby reálného socialismu, který, i když se tomu dnes dá jen stěží věřit, vypadal přesně tak, jak ho satiricky zpodobnila ve svém filmu Věra Chytilová. Kontroverzní není tedy dnes obsah snímku, protože ten hodně věrně odrážel realitu a skutečný status quo českých panelových sídlišť a tzv. panelákového (gulášového, salámového...) socialismu, ale spíše poněkud schizofrenní forma - tedy autorský rukopis paní Chytilové...ty trochu šílené střihové přechody většinou asociované pohybem v navazujících záběrech, nesourodě až zmateně působící střihová skladba, téměř epileptická ruční kamera Jaromíra Šofra, kakofonický hudební a ruchový doprovod, přehrávající herci...někdy je ten film až k nevydržení... Ale to je metoda Věry Chytilové, s tím už je prostě nutné u jejích filmů počítat. Panelstory pracuje s nadsázkou, ale přesto je satirický pohled výstižný a přesný - to je ono legendární nastavené zrcadlo panelovému světu odcizení a anonymity...až mrazí... ()
Docela hustý. Celkem by mě zajímala vizuální podoba filmu, kdyby v r.79 byly dnešní technologie. Ve filmu je hodně používáno zoomu kamer, aby se "zvětšilo" slunce, aby vynikl nějaký kontrast... V HD by to mohla být vizuální řežba, všude pravý úhly, stejně tak by neškodily delší záběry na sídliště. Co se týče vyprávěnejch příběhů, nemám s tím výraznější problém, některý domácnosti jsou naprosto ukázkový. Skvělá postava dědy z venkova, co to asi jako jedinej vůbec nevydejchává a paradoxně mi tak přišel jako nejcivilnější a nejnormálnější postava celýho filmu. Některý věci mohly být víc rozvedený, ale to by zas nezbyl prostor na jiný ... Nějak mi nejde do hlavy, jak tohle mohla Chytilová natočit v r. 79, to prostě nechápu... že jí soudruzi nešoupli do uranovýho dolu ... Zajímavej a dost originální počin, kterej se nedá brát úplně jako film, ale dalo by se na to dívat jako na přehrávanej dokument. ()
Kakofonická free jazzová opera o výstavbě Jižního města. Svého času byla Chytilová skutečná visionářka. PANELSTORY tématizuje život v tehdejším československu, od panikařících žen v domácnosti, skrz liknavé dělníky, odpudivé autority, mladistvé a vše kontruje pohledem zmateného vesnického starce, který přijel navštívit rodinu. Rozestavěné sídliště, kde se lidé tlačí ve frontě na tři jediné telefonní budky a s kočárky si to štrádují přes kopce písku a rozbahnělé cesty, má pak evidentně znázorňovat ekl tehdejšího režimu. Netřeba se tedy divit, že snímek skončil okamžitě po premiéře pod tvrdě přivřenou pokličkou. ()
Začiatky panelákových kazajok, v ktorých sme doteraz uväznení, k tomu bezradnosť zo socialistického systému, v ktorom muselo všetko fungovať za každú cenu, i keď len naoko. Životy ľudí však v týchto polo-rozostavaných sídliskách fungovali naplno a nie jeden sa tak stal ich obeťou. Postupné odcudzovanie sa zachytené už v jeho zárodkoch, krásna a realistická mozaika obyčajných, tragických situácií (v podstate ale úplne o ničom), ktoré dnes našťastie už nezažívame a ani by sme zažiť nechceli. 75%. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (16)
- Bronislav Poloczek získal na II festivalu čs.veselohry v Novém Městě nad Metují cenu za herecký výkon (M.B)
Reklama