Procitnutí v Garden State

Pro Američany naprosto kultovní a dobu definující záležitost - část lidí ten film miluje, část ho miluje nenávidět. Ale už jen proto, jak moc vystihuje konkrétní emoci a estetiku ho nejde nevidět - nejde se vyjadřovat k americkému indie filmu bez znalosti Garden State. A musím říct, že už jen to je na tom filmu vzrušující. (12.12.2009)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

"Má mě rád. - Nebuď roztomilá!" A právě roztomilá epileptička Sam, a podivný svět kolem ní, je pro mne důvodem k udělení těch alespoň tří hvězd. Hlavní hrdina Andrew je totiž jen jedním ze zástupů filmových hrdinů, kteří se ztratili ve svých životech a možná ani netuší, že hledají cestu ven. Takových jsem už viděl hodně a všechny jsem chtěl přetáhnout mokrým hadrem přes obličej a násilím je dohnat k nějaké aktivitě. Jenže oni si bloumají, trošku mě tím rozčilují a dávají mi tím právo zapomenout na to, že tohle byl nakonec celkem pohodový snímek. (15.04.2016)

Veľmi dobrá Braffovina o mladých ľuďoch hľadajúcich si miesto v živote. Super postavy, nevtieravý humor (ani by som to nenazýval komédiou). Ešte lepšie ako POSLEDNÍ POLIBEK... Ak ste kvôli nadmernej divnosti nezvládli NAPOLEON DYNAMIT, Garden State je omnoho stráviteľnejší filmík o pár zvláštnych týpkoch... (10.03.2013)

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)