Pasti, pasti, pastičky

První půle lepší druhé, na to už si u filmů a "komediálních dramat" začínám pomalu zvykat, ta sociálně-společenská a vztahová kritika tu taky funguje, to Chytilové vždycky šlo a pokaždé to dokázala dobře vystihnout (i když tady možná zbytečně moc na hraně sebekarikatury). Jen ty postavy jsou občas jaksi ploché, sebeparodické. Stivínová je výborná, navíc má opravdu krásné nohy. Donutil je prostě Donutil, hraje to, co vždycky, což neznamená, že je špatný nebo že se mu nezasmějete, jen by občas svůj herecký výkon, respektive styl, mohl přizpůsobit dané zápletce, respektive žánrovému zaměření filmu. Nemám rád Sklepáky, připadají mi dementní a hlavně nehumorní, duo Hanák Vávra Chytilová ještě jakž takž dokázala ukočírovat v jiném svém filmu Kopytem sem, kopytem tam, a to natolik, že tam byly dobří a zábavní, tady to jejich záměrné přehánění, přehrávání a dramatizování je až k zblití. Ten film je strašně rozporuplný, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu zbytečně plochý, sterilní a karikaturistický (což možná byl záměr, ale ne vždy to v něm sedí). JInak to dobře ve svém komentáři vystihl Oskar. (27.04.2012)

Celkem v pohode film, jehoz jedinej problem je slabsi scenar a zbytecna delka. Prvni hodinka je fakt fajn, Hanak i Donutil jsou dokonaly, dialogy jsou vtipny a sem tam padne naka vostra hlaska. Jenze pak film uvizne na mrtvym bode a do konce filmu se tam postavy jen tak motaj a nic moc se nedeje, navic samotnej konec je krapet divnej. Nicmene i v tech nejslabsich chvilkach zachranujou film herci, takze to na ty 4* bude. (11.11.2007)

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)

Jak to děláš? Takhle ji nepřeřízneš. Musíš zespoda... Pastičky jsou s odstupem dvaceti let mimo jiné dokumentem o ryze české sbližování autorské kinematografie s neohrabanými pokusy vyrábět filmy čistě pro prachy. O tomto procesu je požitek z tohoto filmu (a většiny filmů bohyně české filmové tvorby z devadesátých let) především. Věra Chytilová točí na jakýsi podezřelý filmový materiál jednu ze svých polo-vážných, polo-komických, nevyhnutelně tragických podobenství o mužích a ženách. Feministický film sycený mužským smyslem pro legraci ze znásilnění, rozkročený mezi Donutilovo jednorozměrné šaškování a milé ochotničení Tomáše Hanáka, předčasně odrovnaného fauna, který už prostě nechce. Na chvostu nesourodé společenství komiček, charakterních hereček a hejno hus, v duchu nevyřčeného přiznání Chytilové, že muži jsou sice špatní, ale na rozdíl od žen alespoň zajímaví a vtipní. Do toho odkudsi zpoza opony proniká product placement [Mattoni atd.], parodie na product placement [Bachovy koule], laciná komunální satira, smělé úkroky k novácké grotesce a camea pro Černocha a Čtvrtníčka. Film, který má koule, chce se napsat. Z časů, kdy bylo možné všechno. To, že ve výsledku film nedrží tvar, je známkou punku, puncem nevinnosti v éře, která nevinnost umožnila: staré kurvy byly (na čas) ze hry a ty nové ještě nedržely kormidlo dost pevně. Co se nechvěje, není pevné. To byla soda... (02.02.2019)

Svatá prostoto. Chcanky, chcanky, sračičky... :-( . . . Z chytilovské či sklepácké poetiky nezbylo nic, jen hýkání T.H., kuňkání M.D. a pitvoření se dalších - své texty toporně deklamujících "umělců"... Jó paní režisérko, deset let před tím jste to dělala ještě aspoň zajímavě, tohle je upocené a stupidní - a nebýt Zuzany Stivínové - byl by to snad opravdový odpad. Tragické konce kdysi herců a umělců, propad do sraček postkomunistické pisskultůry. Jen se to tváří trošku alternativně. Jinak ale trošku s Troškou do latě, dolů gatě... - - - P.S. Já vážně nechci, aby to vyznělo vulgárně :-( Pochcat... (28.12.2005)