Pasti, pasti, pastičky

Jedna z největších blbostí co jsem za poslední dobu viděl. Od Věry Chytilové jsem očekával něco nejhůř průměrného, protože do shlédnutí tohoto výtvoru jsem od ní neviděl horší než průměrný film. Ale ejhle. Už při první scéně vyřezávání prasat se mi zvedal kufr. Ale i tak, myslel jsem si, že je to jenom pitomý začátek, ale debility se s přibývajícím časem jenom a jenom hromadily. Film jsem dokoukal jenom marně čekajíce na nějakou ucházející chvilku. Fakt je mi docela líto, do čeho se propůjčili Tomáš Hanák s Miroslavem Donutilem. A paní Věra Chytilová mě utvrdila v tom, že i mistr tesař se někdy utne a někdy se utne tak, až to bolí. (22.12.2005)

Vědomí, že Chytilová se snaží některé vlastnosti mužů nejen zkritizovat, ale i zasměšnit, mi umožnilo nahlížet na přehrávané Hanákovo drsňáctví a uslintané Donutilovo rádobydůležité pablbství, jako na poměrně adekvátní prostředky. Proč ji za to hanět, když v samé podstatě tyto vlastnosti jsou směšné, byť nejenom směšné. "Seš jízlivej jak Chytilová," mělo by se mezi lidem říkat. Na druhou stranu s sebou ono zesměšnění přineslo i určité pokřivení a odchylku od reálnosti, které filmu, společně s některými estrádními, významem málo nosnými, byť i vtipnými vložkami (Vávrovi je zle, Čtvrtníček policajtem), jen berou. Slabé ***. (18.02.2009)

Věra Chytilová by si měla vzpomenout na šedesátý léta a kouknout se na sedmikrásky, aby si znovu uvědomila, že něco sdělit se dá i jinak než tím, že to prostě necháte oddeklamovat dvojrozměrný, šíleně napsaný "panáčky". Co takhle trochu nadhledu, nějakou tu absurditku jako za starých časů? Tady je všechno hrozně prvoplánový a neuvěřitelný, a vrchol je ta Hanákova "školačka". Divím se, že ve filmech Věry Chytilový ještě vůbec chtějí hrát nějaký herci. (18.11.2006)

Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60% (05.09.2006)

Tak za tři...no, ale mohlo to být za víc. Vždyť Míra Donutilů byl takovej džoukr, Hanák frajer a Kája Roden by se se svým vzhledem mohl v klídku ucházet o titul největšího psychouše české kinematografie. Co mi však vadilo, což je taky důvod těch 3*, byl konec, kde si toho paní Chytilová naložila až přespříliš. Do té doby zábavná a vtipná komedie se během chvíle změnila v sérii morálních poučení. Úvodní kastrace čuníků je ale skutečně odpuzující a překonává jakoukoli nechutnou filmovou scénu, jež jsem měl doposud možnost vidět. Kvík! (04.06.2008)