Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (142)
Těžce rozporuplné. *Smrt pana Baltazara (Menzel) - Menzelův styl mi prostě vadí. ***Podvodníci (Němec), *****Dům radosti (Schorm) - Takový vesnický šíblý surrealistický malíř je konfrontován s odporným(i) pojišťováky. Velmi nadčasové. ****Automat svět (Chytilová) - jako obdivovatel Boudníka nemůžu jinak. ***Romance (Jireš) - Úžasný konec, malé cikáně chčije na masu jdoucí z práce, se slovy vypravěče: kdoví, třeba je tohle budoucí prezident.... ()
Pět povídek kolísavé kvality, jak už to u těchto filmů bývá. Nejvíc mě zaujala ta první a poslední, ale ta typická poetika je cítit ze všech z nich. Sázka na neherce se ne až tak úplně povedla. U některých postav se zamýšleného přirozeného projevu nepodařilo dosáhnout, a z jejich výkonu je cítit hodně křečovitosti. ()
Jiří Menzel naložil se svojí povídkou stejně jako s Ostře sledovanými vlaky - na pozadí poetických obrázků herci-neherci odříkávají Hrabalův text. První povídku tak považuju za nejslabší, o dost lépe se svého úkolu paradoxně zhostili tvůrci, kteří si k Hrabalovi pouze odskočili - příjemně mě překvapili hlavně Němec a Chytilová (jejichž filmům zpravidla nerozumím). ()
Kdyby ta tzv."nová vlna" v různých zemích nikdy nevznikla, bylo by docela o dost zbytečných filmů na světě méně, zatím jsem narazil třeba na otřesnou Godardovu a po shlédnutí perliček znovu vidím, že ta česká vlna není o moc lepší. Smrt pana Baltazara - Odpad! - kecy o ničem na moto-cyklistických závodech, Podvodníci - ** ujde, možná i tím, že povídka byla nejkratší, Dům radosti - Odpad! hrozná blbost v barvách, který nic nevylepšily, Automat Svět - ** žádnej zázrak, ale ušlo to, Romance *** - nejlepší, nejzábavnější a hlavně nejsmysluplnější povídka za těch celejch 105 minut. ()
Tohle povídkové filmové leporelo mi přijde hodně nevyvážené a bez nějaké jednotící tematické linky. Poetizace motorkářského závodu v podání "hrabalovského specialisty" Menzela v první povídce moc dobrá. Závěrečná povídka o cikánce ala typický Jireš 60. let (s řadou dokumentárních záběrů) taktéž. Ještě druhá povídka natočená Jiřím Němcem je sice (asi i logicky) dost statická, ale závěrečná pointa a záběr na funebrácké auto odvážející oba zemřelé "podvodníčky", tomu dodává zajímavý rozměr. Ale co si počít s prostředními, na můj vkus dosti bizarními, povídkami? (viz dům pomalovaný obskurně naivními malbami v jediné barevně natočené povídce Dům radosti či závěr povídky Automat svět s flirtující nevěstou pobíhající v nečase po venku, jejíž šaty nakonec skončí jako záchyty pro malé stromky). No nezbývá asi, než si spolu s postavou jednoho pojišťováka ze třetí povídky říct: "Některý věci nech tak, jak jsou…" ()
Galerie (25)
Photo © MALAVIDA
Zajímavosti (16)
- V povídce "Smrt pana Baltazara" si zahrál miniroličku cyklisty, který předjíždí vůz, sám režisér Jiří Menzel. (sud)
- Povídka "Automat svět" byla natočena Věrou Chytilovou, která poprvé a naposled točila podle literární předlohy, jak sama uvedla. (M.B)
- Společně s uvedenými tvůrci se na přípravách Perliček na dně podíleli i režiséři Ivan Passer a Juraj Herz. Jejich krátké snímky se nakonec do konečné podoby filmu nevešly a byly samostaně promítány jako předfilmy. (dukeman)
Reklama