Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Automat svět:++++ Odlití živé posmrtné masky průkopníkovi explosionalismu Vladimírovi Boudníkovi! V hlavní roli roztomilý neherec Vladimír Boudník. Trochu rozpačité zakončení malinko kazí celkový dojem. Dostal jsem chuť na pivko. Romance:++++ Zdánlivě nezávazný poklidně a pomalu se rozvíjející románek mezi instalatérským pomocníkem a mladou cikánečkou (a kdo je víc?). Pihou na kráse jsou špatné postsynchrony, ale ono to asi bylo tenkrát obtížné. Smrt pana Baltazara:+++++ Nádherné vzdání holdu motocyklovým závodníkům, zejména pak panu Šťastnému. Skvěle natočené záběry ze závodu ! Ve snímečku se také mihnul pan Hrabal osobně, stejně tak jako pan Menzel. ()
K povídce Smrt pana Baltazara dělal hudbu Jiří Šust. ()
Šesťdesiate roky... Filmy na ktoré sa nezabúda. Takzvaná nová vlna, priniesla úplne nový pohľad na život. Aj tento poviedkový film priniesol iný pohľad na život. Vo filme nebola práca, budovanie soc. spoločnosti , ale Hrabalove poviedky nám ukázali úplne niečo iné - civilné. Pri prvej poviedke som si zaspomínal na časy, keď som chodil na preteky na tie isté miesta na Masarykovom okruhu. Farinova zátačka, Lom, a stanový tábor v lese - mladosť krása.... Ale k filmu, nepáčili sa mi všetky poviedky , no zaujali ma hlavne Menzlova, Némcova a Jirešová práca. Filmu celkovo dávam 75%. ()
V polovině šedesátých let ba ještě i mnohem později býval Bohumil Hrabal slavným spisovatelem. Při sledování Perliček na dně jsem si uvědomil, jak vyčpěle působí jeho poetika v současných poměrech. Byl příliš spjatý se svou dobou; ta dnešní má pro hledání perličky na dně něčí posrané duše pramálo porozumění. Jeho knihy, které jsem měl ve své v knihovně, se už dávno odstěhovaly od antikvariátu, a to byly podepsané a s věnováním; kdybych je, já vůl, prodal až po smrti autora, mohl jsem se aspoň trochu napakovat. Pokud dnes tento film vůbec nějak na diváka zapůsobí, pak asi hlavně díky nostalgii. Sám si však nejsem jist, jestli se mi po těch časech vlastně stýská. Po něčem ano a po něčem zase ne. Úroveň zpracování jednotlivých povídek kolísá a můj dojem z celku je hodně rozpačitý. Výstižné komentáře: Sarkastic, Zíza. ()
Na plátně tohle rozhodně nefunguje. Celé se to vleče a chybí tomu snad úplně vše. Jenom poslední povídka mě probudila a dokonce vykouzlila i úsměv na tváři. pozn. Zhlédnuto v kině. ()
Vzhledem k proměnlivé kvalitě průměrný film. Nejvíc se mi líbil Automat Svět a nejmíň Dům radosti. ()
"Je to ve mně jako v koze!"..........Favoritem je Chytilová a výtečný Boudník, celkově je ale kolekce filmařsky (nehodnotím jako adaptaci) velmi vyrovnaná..........Menzel sází na rozkecanost, Němec na pábitelství, Schorm na absurditu, Jireš na ideově-sociální kontrast. Chytilová měla šťastnou ruku především při volbě předlohy - už sama osobnost Vladimíra Boudníka strhává pozornost (samozřejmě pokud se na to dívá poučený člověk; pro někoho, kdo Boudníka vůbec nezná je AUTOMAT SVĚT pouze nesmyslnou fantasmagorií). Nehledě na to, že režisérčin suverenní symbolistní rukopis jí značně pomohl zkonstruovat svět mezi šedivou realitou, pomačkanou slavností a pohledem génia, který ale pravděpodobně nebyl duševně zcela v pořádku. ()
Projekt 100 (1995) ()
Hodnocení : Smrt pana Baltazara* * * * * Podvodníci* * * * * Dům radosti* * * Automat Svět* * * * Romance* * * Bonusy : Fádní odpoledne* * * * * Sběrné surovosti* * * * ()
Mazec věc. Nová vlna Hrabalovým povídkám tuze sedí. Nadšení jako hrom. ()
Jestliže jakékoliv dílo pana Bohumila Hrabala je těžké zfilmovat, pak o povídkách to platí dvojnásob. Perličky na dně nejsou špatným pokusem, i když zdaleka ne zdařilým. A nutno podotknout, že nezávisí na umu režiséra jako spíš na tom jakou poetiku povídky zfilmoval. Povídky jsou v knižní podobě působivé všechny, na plátně to je tomu tak pouze u povídek Romance a Dům radosti. Špatná povídka není ani Smrt pana Baltazara Jiřího Menzela. Shrnuto - Smrt pana Baltazara 60%, Podvodníci 50%, Dům radosti 75%, Automat Svět 50%, Romance 80%. Celkově, pak ale 60%, ale s ohromnou pochvalou pro režiséry a režisérku - pokusy v kontextu s obtížností zfilmovatelnosti materiálu jsou nadmíru úspěšné. 60% ()
Až poslední povídka měla něco do sebe, zbytek nezajímavý, nebo nudný, až jsem u jedný povídky dokonce usnul, a to jsem na to koukal odpoledne. ()
Poezie všedního dne ve filmu - to chce soustředěného a vnímavého diváka... obávám se, že v dnešní době je většina lidí zpohodlnělá akčníma řežbama, u kterých netřeba přemýšlet... ()
Ťažko sa hodnotí takýto film, napriek hrabalovskej tematike taký rôznorodý. Všetky poviedky boli niečím zaujímavé, niečím rozčuľujúce a niečim rozosmievajúce, spoločné mali tiež to, že všetky začali strašne nudne. V Menzlovom filme som sa bavil na dedovi bľabotajúcom ako Abe Simpson, ale samotný príbeh bol nezaujímavý. Němcov snímok Podvodníci mal síce dlhý a rozčuľujúci úvod, ale mal pekné vyvrcholenie. Dům radosti od Schorma bol divný. Chytilovej Automat svět vôbec nezaujal. Ale Jirešova Romance bola perfektná. Oči som mohol nechať na mladom hercovi. A tá rómska dievčina bola vykreslená nádherne. Ani pri najlepšej vôli mi priemer nevychádza na viac ako tri hviezdičky... ()
Některý věci nech tak jak jsou... ()
Smrt pana Baltazara (Jiří Menzel) *** - Vděčné pojetí, vděčného Menzela, Podvodníci (Jan Němec) *** - Mnou asi úplně nepochopeno, Dům radosti (Evald Schorm) ***** - Nevděčné pojetí, výborného Schorma, Automat Svět (Věra Chytilová) **** - Umělec, dělník Valdimír Boudník a rozverná nevěsta, Romance (Jaromír Jireš) ***** - Vyskočil, Vyskočilová a nezapomenutelné čůrající cikáně ()
Je zajímavé, jak si každý z režisérů upravil Hrabala podle svého. Menzelův Hrabal je až snový, poetický, Němcův je temný, depresivní, Schormův obrazný a, upřímně, dost podivný, Chytilové - viděný jinak, žensky, trochu už Sedmikráskovský, Jirešův laskavý a lidský. K filmu měly jště patřit dvě další povídky Passerovo fádní odpoledne (poeticky všední) a Herzovy Sběrné surovosti (groteskní). ()
Možná že Bohumilovi na samotě v Kersku hrabalo, nebo došlo víno, že ho nepolíbila múza? Rozhodně bych nevěřil, že i v tak krátkých stopážích lze něco zkazit. (Jediná Jarošova "Romance" byla aspoň průměrná). ()
Každý z pěti režisérů, kteří se na Perličkách podíleli, přistupoval k Hrabalově nezaměnitelné poetice s úctou a empatií a přitom se tak úplně nevzdal vlastního rukopisu. U Menzela není souznění s Hrabalem ničím překvapivým, zarazí spíš u Chytilové i když právě její Automat svět obsahuje i charakteristické prvky jejího utvářejícího se rukopisu. Hrdina této povídky Vladimír Boudník tu hraje sám sebe a zajímavé je i srovnání s pozdějším Kolihovým Něžným barbarem, kde se některé scény z Automatu svět objevují málem jako remake. Nejvíc mě ovšem pobavil Šormův Dům radosti - portrét extrémně samorostlého vesnického malíře a jeho výtvorů měl až surrealisticky surový rozměr . Naopak mě trochu minuli Podvodníci. Celkově nejsou Perličky na dně určitě bez vady, ale jako generační manifest tvůrců české Nové vlny jsou zajímavým projektem a nezáživné určitě taky nejsou. ()
Jestli mám v české literatuře k někomu tak řečený love-hate relationship, tak je to rozhodně s tím nejzbytečnějším a nejukecanějším spisovatelem Hrabalem, jehož styl je nezaměnitelný a jeho díla vskutku povedená. Předlohu Perlička na dně neznám, ale minimálně jednu ze zde zpracovaných povídek jsem rozhodně četl v Pábitelích, kde ovšem nejspíš nepatřila k mým nejoblíbenějším. Ke jmenované čtené sbírce mám negativní vztah, na druhou stranu knižní Anglického krále zase miluji a k filmovým Postřižinám vzhlížím s nejasností, také se mi líbily některé čtené ukázky z Příliš hlučné samoty a zcela se ztotožňuji s Hrabalovou poznámkou k úloze knihy, ergo: pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku. Filmové Perličky na dně jsou tak dalším příspěvkem v mém bouřlivém poznávání tohoto burana a v podstatě vzato účel pořádného filmové díla skutečně splnily, protože bych jmenovitě Menzelovi a Jirešovi chtěl naplácat a pak žádat zpátky peníze, byť se látky chopili s umem a grácií. Mimo jejich povídky se mi však ostatní, především druhá od Němce a Schorma, celkem líbily, podobně jako již zmiňované Obsluhoval jsem anglického krále jsou typicky hrabalovské a přesto dávají smysl, v barthesovské terminologii (která je vzhledem k fotografičnosti hrabalovských narativů více než vhodná) mají ono punctum, které snímek potřebuje, abych od něj neodklopil oči jako od stovek jiných. V případě povídky z nemocnice jde o onen mrazivý a přesto neskutečně civilní závěr s ošetřovateli a rakví; v případě Domu radosti jde o tu barevnou hravost a o obrazovou kreativitu, která mě neskutečně nalákala na přečtení si předlohy (což bych byl i přes hrabalovský red flag ochoten podstoupit). Perličky na dně nejsou špatným filmem, to jen já nejsem schopný oprostit se od funkcionalistického dědictví kulturního západu a tak se v Hrabalově galerii vjemů, obrazů a obecně (asi) obyčejného života snažím hledat něco víc. Ale chtít tohle, tak si můžu jít zaonanovat ke Kunderovi, že? A nechat Hrabala být, protože dobře vím, že je o něčem jiném. ()
Reklama