Johnny Suede

Jestli kdy někdo plánoval natočit film o životě Jamese Deana, svou šanci prováhal před dvaceti lety. K tomuhle dost dobře nejde nic moc napsat. Jarmuschovsky upovídaná báchorka s Pittem pochodujícím v semiškách odnikud nikam. Má to zvláštní poetiku, má to šmrnc, a už kvůli těm botkám, hudbě, a v neposlední řadě bujné kštici to stojí za to vidět. (27.10.2010)

První větší role Brada Pitta a hned takový majstrštik. Polodementní výpotek své doby a jeho velmi komplikovaný vztah k ženám, životu a tak vůbec. Ze začátku jsem na film jen zíral a říkal si - to ne, tohle opravdu ne - ale s postupem filmu a hlavního hrdiny už jsem jen tleskal nadšením. Takhle geniálně zahraného dementa jsem dlouho neviděl. (13.10.2010)

Brad Pitt hraje tak neuvěřitelně naivního a natvrdlýho týpka, celé to je zakořeněné v jakési bezčasé atmosféře neperspektivních postaviček, které si stále něco nalhávají, aby mohli dál žít a do toho hraje podmanivé brnkání na kytaru. Je to fajn film....a je snad i dobře, že takhle zapadlý...přesně jako jeho postavy... (13.05.2009)

Túto snímku som si pozrel len kvôli tomu, že som sa snažil zhliadnuť celú filmografiu Brada Pitta. Už podľa obsahu a galérie som vedel, že to nebude dobré a vôbec sa mi do toho nechcelo. O to horšie ešte bolo samotné pozeranie. Brad Pitt je skvelý herec a veľmi ho mám rád práve v jeho skorých snímkach, ale toto je celé zlé. Scenár, dialógy, postavy, hudba..všetko. Nezabudnuteľný je len Pittov účes a na pár minúť som si myslel, že je to sfilmovaný seriál s Johnnym Bravom. Je to pravdepodobne to najhoršie, v čom sa Brad Pitt objavil. Nedá sa to poriadne ani charakterizovať, či je to hlavne komédia (to určite nie), alebo romantický film (to tiež ťažko) alebo hudobný snímok (ak áno, tak veľmi slabý). Rozhodne môžem konštatovať, že by som si prial, aby mi tvorcovia vrátili môj čas, ktorý som tejto snímke venoval. (02.10.2019)

Tak trochu bezčasý a kamkoliv zařaditelný debut jednoho z guru nezávislého filmu, režiséra, scénáristy, herce i do té doby velice úspěšného kameramana Toma DiCilla, je první výraznou rolí Brada Pitta, milovníka vleklých songů, semišových bot a prapodivných postojů k partnerství. Jeho silně natvrdlý Johnny brouzdá od ničeho k ničemu, sní o hudební branži a je ujetý zhruba stejně jako všechny režisérovy postavy. Vedle toho DiCillo točí lehkou rukou a už ve své prvotině se obklopuje lidmi, které má rád a s kterými sdílí stejné autorské záměry (Catherine Keener jest ideálním příkladem). Není to takový situační nářez jako v pozdějších projektech "vzniknuvších z nadšení lidí od filmu", ale i tak stojí Johnny a spol. za nemalé povšimnutí. (02.11.2009)