Krev zmizelého

Zdál se to být skvělý film se zajímavým námětem a pohledem z druhé strany - mimo zaběhlé dějinné výklady. Krev zmizelého má pozoruhodný příběh, jenž mne opravdu zaujal… a proč tak malé hodnocení? Nulový výkon postavy mladého vojáka (Václav Jiráček) naruší každou dobrou scénu, které se účastní, a odsoudí ji k vyhození do odpadkového koše, stejně tak nevýrazný výkon Ester Geislerové. Vše zachraňuje Vladimír Dlouhý, který exceluje a zastiňuje svým výkonem mladé hrdiny. Ještě že máme herce, jako jsou báječní Vilma Cibulková a Igor Bareš. Také několika sekundový Marek Vašut v roli Kongo Müllera je prostě moje nejlepší postava tohoto poutavého filmu. Oba mladí protagonisté zanikají, jejich postavy jsou nemastné, neslané a tím pro mne značně znehodnocují tento, jinak opravdu zajímavý a výpravný film. (05.11.2011)

Když jsem ten film viděla naposledy, před deseti lety, byl to film o hrůzách časů, které máme dávno za sebou. O historickém dědictví, které nás provázelo po celé minulé století, až jsme se s ním dokázali rozloučit. O nemocných zrůdách, kteří v těžkých časech našli příležitost pro své patologické touhy. Strašlivá vzpomínka na dobu, která pohnula osudem rodičů, příbuzných, předků, známých… Když se na film dívám teď, v roce 2016, dívám se na film o lidech, kteří žijí mezi námi. Uplynulo sto let, ale oni se nezměnili. To, čím jsou, předávají svým dětem. Mnoho desetiletí skrývali, co si opravdu myslí. Dívám se na film s devianty, kteří žijí mezi námi a čekají na novou příležitost. Pokud se tak stane a bude jim dána – protože vše vždy ovlivnit nemůžeme – slibme si, že proti každé takové jednotlivé svini uděláme vždy všechno, co je v naší moci. Ale to je často něco úplně jiného než boj. (04.05.2016)

Když se psaly velké dějiny, odehrávaly se i drobné soukromé bitvy tisíců lidí, kteří si chtěli zachovat alespoň nějakou důstojnost. Na krutosti 20. století nahlíží po svém Milan Cieslar podle neoptimistického scénáře Vladimíra Körnera. Výpravně, řemeslně poctivě, s hereckými hvězdami. Tuším, že všichni zúčastnění se museli pro látku „obětovat“ a slevit z lecčeho, na co byli zvyklí. Tvůrce zajímají konkrétní osudy, z nich se dostávají k výpovědi o krutých etapách dějin, nabízejí mnoho postav, mnoho situací. Někdy je to emotivně silné, jindy úderné, symbolické, mnohdy však útržkovité i docela přímočaré, ba jalové. Herci občas zbytečně tlačí na pilu, ale vesměs spokojenost. U Igora Bareše asi největší. Žádná rodinná podívaná. (05.10.2017)

Tvorcom sa nedá uprieť snaha a majú môj obdiv za to, že sa snažia natočiť niečo zmysluplné, ako alternatívu k mnohým neskutočným hovadinám, ktoré v Čechách i na Slovensku v posledných rokoch vznikajú. Našťastie sa tu točí vo veľkom, takže každý nech si vyberie, čo je mu blízke. Jiráček vážne nebol najšťastnejšia voľba. Je v pohode len dovtedy, kým neotvorí zobák. Nielen, že je zo všetkých hercov najmenej zrozumiteľný, niekedy som fakt musel napínať uši, aby som rozumel , čo si melie popod nos, ale čo je horšie - herecky nestíha a je nepresvedčivý. Naopak ozdobou filmu sú všetky scény v ktorých sa objaví M. Huba, V. Cibulková a I. Bareš. Celkovo trochu nevyrovnané, chcelo by to možno silnejšiu hlavnú linku príbehu, pretože tie vedľajšie fungovaly dobre. Sympatický priemer. 60%. (09.06.2013)

Účelově a přehnaně depresivní zobrazení ženského životního údělu napříč zlomovými etapami jednoho sudetského zapadákova, jehož obyvatelé snad neznají jediný slunečný den, místo úsměvu se obdařují nenávistnými (v lepším případě zlomyslnými) úšklebky, ošetřovatelky zde chlácholí umírající vyhlídkou ranního probuzení v pekle a všichni se vyjadřují v záhadných jinotajích... Vše dokonale spleskané a nepřehledné, pochopit by mohli jen pamětníci těchto dob nebo Standa Motl... Blábol roku 2004 /2005 (údaje se rozcházejí). (11.05.2010)