Krev zmizelého

Vynikající film, který podle mě sice zpracovává trochu víc témat, než bylo záhodno (a ke konci už jsou události spíše naznačené, než odvyprávěné), ale určitě patří k tomu nejzajímavějšímu, co se u nás v poslední době objevilo. Tandem Cieslar – Körner je vyzkoušené a dobře fungující spojení, a protože vyjmenovávat někoho z téhle silné herecké sestavy mi přijde skoro zbytečné, zmíním se jen, že takovouhle čistokrevnou svini, jakou předvádí Igor Bareš, už jsem dlouho neviděl. (12.05.2005)

Krev zmizelého je doslova beznadějný film, ve kterém nenajdu -ač jsem se snažila- nějaký zárodek optimismu či naděje. Jistě, taková válka a padesátá léta nepochybně byla, ale na mě je přesto tohle dílko až moc ubrečené a fatalistické. Takže vzato kol kolem předpoklad jisté invenčnosti tu je, tedy asi takový, že člověk zlostí skřípe zuby a svírá ruku v pěst, když se na scéně objeví pochybné lidské kreatury, tzv. paraziti režimu (jimž mimochodem s přehledem vévodí Igor Bareš coby komoušská bestie). Čímž se dostávám k problému číslo dvě ... film táhnou hlavně herci - Cibulková jako smutná sudetoněmecká žena, Huba coby holokaustem poznamenaný žid, Geislerová a její zasněná dcera komunikující s mrtvým otcem, hodný komunista Ondřeje Vetchého, vychlastaný poslouha Lábus, komouši Bareš a Stašová ... Figurky, které jsou perfektně odehrané, některé černobíle jasné, jiné mlhavě nejednoznačné. Tak trochu stranou u mě stojí Václav Jiráček, který mě se svojí hezkou tváří nepřesvědčil, že do téhle herecké suity právem patří, čímž ovšem nechci zpochybňovat jeho herectví. Režije se mi zdá formálně konvenční, to znamená žádné velké experimenty, stejně tak kamera a hudba. Pravdou je, že chtě nechtě cítím v tomto projektu televizní smrad ...Přesto se jedná o film hluboce lidský, dobře natočený a výborně zahraný. Tak proč sakra ne??? (04.08.2005)

Ambiciózní záměr předně trpí jakousi negativní schematičností. Körnerův pesimismus absurdně graduje a špatně a ještě hůř je „úplně všechno“, svět se mění v bažinu utrpení a lidé v přežívající trosky. Toho je určitě příliš. Cieslar se Körnerovu bolestivost snaží na jednu stranu opřít o technicky nedůvěryhodný „drsný realismus“ (slabost má pro mrtvá těla) a na druhou stranu vyvážit jistou deklamativností a romantičností. Nechtěně ale dosahuje absurdního ladění – nedůvěryhodná tragičnost čvachtá v nadbytečné telenovelistické zasněnosti (opravdu výborné jsou především „lyrické“ pasáže s incestním podtextem). I toho je příliš. Výsledek tak je skutečně bolavý – ale dle všeho jinak, než bylo zamýšleno. Netřeba našlapovat po špičkách a pokrytecky chválit nevydařené dílo jen pro autorskou velikost jednoho z tvůrců. Toto není dobrý film. (11.03.2005)

...je to neuvěřitelně silný příběh a já jen lituju toho že zpracování v seriálové podobě mě minulo...zhuštění osudů do dvouhodinové stopáže ubralo ději na srozumitelnosti postavám na věrohodnosti a filmu celkově na prokreslenosti...přesto vysoké hodnocení...skvělé herecké výkony a režie která nezapře svého tvůrce... (10.05.2010)

Seriál je lepší ako film, čo sa mierne odrazilo aj na hodnoteniach. Film o tom, že nešťastie nielenže nechodí po horách, ale po ľuďoch, no asi sa aj dedí. Hlavne v dobe, kedy sa prechádzalo z krehkej demokracie do vojny a z nej do komunizmu a vzduch bol presiaknutý pomstou. Film utrpel na popularite aj kvôli nedokonalému dabingu - nemecké a poľské pasáže ostávajú často bez titulkov - a aj chýbajúcemu vysvetleniu súvislostí, kde priemerný divák, ktorý nie je úplne zdatný v dejepise, nemusí chápať, čo sa deje. Inak absolutórium patrí Igorovi Barešovi. Také slizkého spoteného záporáka len málokto zahrá. U nás snáď len Andrej Kiska. (19.06.2021)