Šašek a královna

"Šašek a královná". Submisívny Bolek Polívka a jeho dominantná manželka Chantal Poullain - Polívková. Nevyskákaný valašský mládenec a francúzska svetobežníčka, čo zablúdila na Moravu. Podivná dvojica v podivnom filme podivnej českej režisérky Věry Chytilovej. Snímok je natočený podľa rovnomennej divadelnej hry. Pre niekoho je to veľké umenie, pre iného len absurdný nezmysel. Ja zostávam vôči tomu chladný, nezaujatý. Svojim spôsbom je to originálne, ale na druhej strane aj hodne nudné. ** (28.10.2017)

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)

Film s příliš vysokou frekvencí rádoby umělecko - estetických prvků. V jejich vršení se totiž ztrácí to,co mám na mých oblíbených filmech Chytilové (Kalamita, Panelstory, Kopytem sem, Faun) nejradši - ucelený obraz, zasazení, jednotný styl... Mě přišli Šašek s královnou bohužel trochu roztříštění... Možná by trochu odlehčení ve formě humoru také pomohlo... (02.04.2006)

Divadelní představení jsem neviděl, ale filmová verze mě opravdu dostala. Jde o chytrou hříčku na téma moci a lidské zvůle těch výše postavených. Jde samozřejmě o záležitost, která vzhledem k tomu, že jde o alegorii, nesedne každému, ale herecké obsazení, kdy je znát, že manželská dvojice v hlavních rolích si v té době po herecké i lidské stránce báječně rozuměla, je výborné a jízlivě ironický humor intelektuálního ladění v mých očích filmu přidávají. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

„Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoliv mě to nebaví...“ Je to skutečně už déle, asi tak 5 let, co jsem tenhle film viděl poprvé, vůbec jsem tenkrát nepobral jeho smysl a narozdíl od jiného vysoce stylizovaného podobenství Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme jsem se tady (snad kvůli minimu scénické hudby) ani v čistě pocitové rovině nedočkal silnějšího zážitku. S odstupem pár let jsem se dočkal překvapení, protože najednou připraven jsem v Šaškovi a královně od počátku plně vnímal i výraznou vztahovou rovinu, rozvíjející otázku manipulace, nadvlády, využívání, v protikladu k vynucené poslušnosti na straně podřízeného. Což jsou témata, která zde Chytilová poměrně chytře zabalila do divadelní hříčky předvedené na plátno s excelentní výtvarní stránkou, a zakomponovala do toho i nejednu hořce vtipnou politickou narážku na tehdejší dobu nebo národní minulost („Jsou tady Němci, bude se zase střílet!“). Vedle skutečně neobyčejných stylizovaných kreací poslušného šaška Bolka Polívky a démonické královny Chantal Poullain je pak určitě zajímavé sledovat v jednotlivých výjevech i zmíněná rozehraná témata v rámci trojuhelníku německého krála (výborný Jiří Kodet !), francouzské královny a českého šaška, přičemž v jedné chvíli se tu situace ve věci mocnosti a podřízenosti v rámci hry i nečekaně obrátí. Rovněž originální je nepochybně i propojení současností s klasickým středověkým příběhem, nebo mysteriózní vyvrcholení propojující v závěru sen a skutečnost. Spomezi domácí tvorby 80. let jde dle mého názoru určitě o jeden z nejpozoruhodnějších artových snímků, byť některé dlouhé pantomimické pasáže byly pro mě občas náročněji ztrávitelné a celý film mírně zdlouhavý, abych dokázal být plně nadšen po celý čas. Ale tak co už, jak říká jeden ze štamgastů přímo v tomto filmu, když už není pivo, pořád máme alespoň ten rum. :o) [75%] (26.02.2022)