Vlčí bouda

Čekala jsem mnohem větší pocit strachu, bohužel jsem se lekla jenom jednou (sněhulák), a to je na horor málo. Macháček s tím svým kulichem neměl chybu, herecké "výkony" ostatních účinkujících byly ale spíš k smíchu, stejně jako prapodivné válení se ve sněhu. Kocábova hudba navozovala celkem děsivou atmosféru, přesto si myslím, že v rukou jiného režiséra by film dopadl lépe. (18.02.2012)

Tak si říkám, že Věra Chytilová viděla dnes již pozapomenutý italský snímek Penzion Edelweiss, Carpenterovu Věc, některý z tínedžerských hororů, vybrala z nich to nejzajímavější a spojila v zajímavý celek s mrazivou atmosférou... :) , no možná tomu tak nebylo. Přesto ať už spočívaly případné inspirace v čemkoliv, vidím ve Vlčí boudě stále jedno z nejoriginálnějších spojení žánrů sci-fi a hororu v takřka beztrikovém provedení, k tomu s hutným morálním poselstvím. Zatímco kdysi po prvním zhlédnutí ve mě při vzpomínce na Vlčí boudu vyvolával děsivý pocit zejména Macháčkův perfektně ztvárněný mimozemšťan „Táta“ nebo mrtvola v sněhulákovi, s každou reprízou mnohem větší důvod k zděšení shledávám v nekompromisním zrcadle lidské povahy, jaké paní režisérka tady nastavila. ,,Vy lidi, zabijáci... vraždíte po milionech! Vyhrožujete si smrtí... Je ve vás tolik zla, že se jednou vyhubíte všichni!" Trvalo mi nějaký čas, než jsem si k tomuto osobitému existenciálnímu podobenství s mrazivě strašidelnou atmosférou našel cestu a hlavně přenesl se přes jistou nechutnou pachuť, jakou ve mě dříve Vlčí bouda vyvolávala (na čemž měla značný podíl i trochu zvláštní kamera a dost vlezlé výkony všech puberťáckých neherců). Nejen závěrečná scéna, ukazující možný návod ohledně přežití ve světě naplněném zlem, spočívající v síle jednoty, vzájomného spojení a podpory, na mě pokaždé dokáže zapůsobit. V celém dění od počátku se zkouškou vlastní osobnosti a „hledání nejslabšího článku řetěze“ vnímám vysokou nadčasovost a po delší době musím tomuto filmu přidat i poslední zbývající hvězdičku. Pro mě osobně zpětně jeden ze dvou nejlepších filmů (vedle Kopytem sem, kopytem tam), jaké Věra Chytilová natočila, ke všemu zde ta atmosféra a napětí fungují opravdu po celou dobu až do konce! [95%] (16.12.2021)

Čtyři hvězdičky za to, že u nás tak podivný film vznikl. Kamera dost děsná, příběh docela podezřelý, některé herečky a herci trochu mimo. Nakonec ale asi nebylo nijak obvyklé, aby se u nás v té době něco takového objevilo, má to silnou atmosféru, zajímavou myšlenku a pár hororových a děsivých okamžiků se tam taky najde. Rozhodně nevšední zážitek, ale v pozitivním slova smyslu. (06.08.2010)

Typická Chytilová, se vším, co na ní nemám rád... Příběh je celkem zajímavý, mnohé scény dramatické, i když prvky sci-fi pokulhávají (to, že o sobě někdo prohlásí, že je mimozemšťan a divně se chová - vzpomeňte si na Paroubka - z něj ještě mimozemšťana nedělá :-) ), zabíjí scénář a hrozní (ne)herci. Záběr na postavu, která svůj text emotivně řve, střih, záběr na jinou, která řve taky, střih, záběr sněhu a tak dokola...poselství filmu (pokud to tak tvůrci chtěli) je vlastně dnešní teambuilding. Tím Chytilová předběhla dobu, ale nic víc ve mně film nezanechal. (18.02.2012)

Tenhle film Věry Chytilové se dá zařadit do několika žánrů, protože je tu od každého trochu a tak vznikl hustý koktejl ozdobený třemi třešínkami v podobě vedoucích v čele s Miroslavem Macháčkem. Paní Chytilová byla velmi schopná a specifická. To se jí musí nechat. Dokázala divákovi nasrvírovat hutnou a divnou atmosféru. Byl to takový hezký psychologický experiment, který krásně dotvářela Kocábova hudba, taky divná. Já jsem měla pocit, že se rodiče těch svých výpučků chtějí zbavit a nebo si to celé vykládám úplně jinak. Každopádně se děťátka měla něco naučit. (04.03.2015)