Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Michael KocábHrají:
Miroslav Macháček, Tomáš Palatý, Nina Divíšková, Jan Kačer, Jiří Krampol, Jan Bidlas, Roman Fišer, František Staněk, Rita DudusováVOD (1)
Obsahy(1)
Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (344)
Absolutně aherecká bída, kde by se lépe než přítomní hrála i tlupa podivně rostlých kedluben a ředkví, které by dost možná dokázali napsat i lepší scénář, kde by nebylo tolik logických kiksů a méně pokusů o znásilnění sněhové závěje. A to je více méně všechno milé protektorátní děti, sice je tu pár náznaků o jakousi atmosféru (pár záběrů v polorozpadlé horské boudě, nebo ambivalentní hudba), ovšem nepovedený pokus o téma morality a neherectví pohřbilo docela nadějné dílo hluboko pod lavinu průměrnosti. ()
Když jsem ten film tenkrát viděl (coby student suchopárné matematické analýzy, pragmatik a ateista až za hrob), zneklidnily mě dvě věci. Jednak samotný film svou atmosférou a za druhé otázka, proč mě (až nechutnému realistovi), to vůbec dokázalo rozhodit sandál. A potřetí se to na mě spiklenecky zašklebilo, když jsem si po 25 letech pročítal na ČSFD naprosto rozporuplné komentáře od lidí, jejichž názory na film mě zajímají, abych konečně zjistil, jestli jsem holt divnej já nebo ten film. A stejně vím prd... Tak na tom filmu asi fakt něco bude. Jo, ale sněhuláky od té doby pro jistotu nerozhrabávám :-) ()
Či už ide o nejaké podobenstvo alebo nie (áno, ide - Chytilová by nikdy nenakrútila nič obsahovo vyprázdnené), pravdou je, že niekto tu veľmi operatívne a invenčne nadviazal na princípy amerického hororového boomu z obdobia okolo 1980. Bohužiaľ miestami dosť okato. Chlapík s klobúkom v úvode, tvrdiaci, že "to nejde" evokuje Ralpha z Piatku trinásteho - chlapíka s klobúkom v úvode, tvrdiaceho, že "to nejde". Dievčina, ktorá vysvetľuje, čo je KPZ, akoby z oka vypadla prvej obeti Piatku trinásteho. No a hudobná zložka filmu Manfrediniho šepotavé efekty priamo a bezostyšne kopíruje (tvorcovia zrejme usúdili, že nám ten komunizmus vydrží, takže šanca dostať sa ku komparatívnemu materiálu sa nezdala byť veľká). A to je asi tak všetko, čo by som filmu vytkol. Hneď prvé minúty avizujú, že minimálne po režisérskej stránke rozhodne nepôjde o všedný zážitok, čo definitívne potvrdí "milovanie so snehom". Najlepší čs. horor tých čias to ale nie je (mne vstávali vlasy na hlave z Upíra z Feratu, dokonca i kreslená Krvavá pani je lepšia), ale horor bez krvi, obetí a vrahov, s atmosférou obrazov Caspara Davida Friedricha (mein Gott), kto by to nebral? ()
Nízký rozpočet z toho sálá na míle daleko, ale vše je nahrazeno duchaplným scénářem, vtipnými dialogy, trochou psychologie a je pěkné pozorovat, jak vlna nenávisti roste. Velmi se mi líbilo ozvučnení a nasvícení filmu, navíc zasadit děj do malé a zpustlé horské chatky je fajn, jednou už to vyšlo u filmu Věc, tak proč né tady. Trochu bych se hádal o tom, že to není horo spíše lehký dobrodružný thriler, ale budiž. Konec mě pěkně dostal s tou lanovkou, pochybuju, že sundané naušnice by sotva měly vliv na odlehčení.73% ()
Typická Chytilová, se vším, co na ní nemám rád... Příběh je celkem zajímavý, mnohé scény dramatické, i když prvky sci-fi pokulhávají (to, že o sobě někdo prohlásí, že je mimozemšťan a divně se chová - vzpomeňte si na Paroubka - z něj ještě mimozemšťana nedělá :-) ), zabíjí scénář a hrozní (ne)herci. Záběr na postavu, která svůj text emotivně řve, střih, záběr na jinou, která řve taky, střih, záběr sněhu a tak dokola...poselství filmu (pokud to tak tvůrci chtěli) je vlastně dnešní teambuilding. Tím Chytilová předběhla dobu, ale nic víc ve mně film nezanechal. ()
Galerie (11)
Photo © Mokép
![Vlčí bouda - Fotosky](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/352/163352371_bbc8dc.jpg)
Reklama