Vyhnání z ráje

Nepovedený film. Jenže to vypadá, že se nepovedl vědomě. Jako by celá herecká sestava v čele s Bolkem Polívkem věděla, že točí snímek, z kterého nikdo mít radost nebude, a tak se na všechno vyflákla. Vše je ve filmu hrozně amatérské a režie Věry Chytilové si hraje na velmi vyspělou, ale nedokáže ani trochu odhadnout míru soudnosti a křečovité trapnosti. Když už to všichni viditelně vzdají, dostaví se na plac Pavel Liška a pro film urve svým komediálním výstupem jednu jedinou hvězdu. Ovšem to je na film od matadorky Chytilové opravdu málo. (05.02.2009)

Já tak nějak chápu, co Chytilová chtěla říct. Je to vlastně podobenství o podstatě člověka a o tom, že jsme se od opic moc nevyvinuli a ani neposunuli. A do 45.minuty to funguje ještě docela dobře, je to chytře vedené, se spousty symboly (někdy teda až zbytečně doslovnými) a zajímavými myšlenkami, ale od 45.minuty to jde pomalu do háje, symbolů a myšlenek rapidně ubude, celé se to zabrzdí a takhle to trvá a strašně nudně plyne až do závěrečné scény, která to naštěstí trošku vytáhne nahoru, ale to nic, co bylo předtím, nezachrání. Přitom ten námět byl hodně zajímavý a ze začátku to ještě Chytilová (i když... kdoví, kde se na tom podílela spíš ona a kdy spíš Bolek) dobře vedla, ale pak se to celé rozpadlo jak domeček z karet. Je to škoda, jelikož jinak by se jednalo o jeden z nejzajímavějších (i když je vizuálně (záměrně) odpudivý) českých filmů po roce 2000, ale takhle to vyšumělo do ztracena. Ne úplně, něco tam je, ale i tak. 22% si to podle mě sice nezaslouží ani náhodou, stejně jako umístění v černých číslech, ale nevidím důvod nadhodnocovat, takže zůstanu u lepších 2*. (05.07.2020)

Ten film je neskutečně nekomfortní. Nemá silnější dějovou linii, přestože dějové linie jsou tam hned tři. Navíc všechny tyhle linie nevypráví příběh, ale prostě nosí jednotlivé Chytilovské motivy příběhu: "Proč tvůj syn kope?" "Jen ho nech ať kope. Všichni bychom se měli naučit kopat." "Kdybychom kopali všichni, tak se ukopem." Stejně tak postavy jsou spíš nositelé jednotlivých motivů a myšlenek, což společně s absencí silnější linky vytváří to, že ty motivy nefungují vedle sebe.Faunovo velmi pozdní odpoledne těch motivů má taky spoustu, ale jednotná silná linka nám o ně udržuje zájem, tady v nás nemá co udržovat zájem o postavy a motivy, které se okolo nich vyskytují. Zájem se díky třem liniím, z nichž se linie A prolíná s linií B, z nichž linie B a C se odehrává jakožto film ve filmu linie A. O tom, že ten film je obsahově chvílema hnusnej se nedá diskutovat, k čemuž se režisérka IMHO vyjádřila prostřednictvím jedné z postav: "Ona se bojí říct prdel? Ona je nahatá a bojí se říct prdel?". Něco jinýho je kamera. Já chápu obsahovej hnus a chápu, že ta kamera ho má umocňovat, ale tohle jsou přesně ty věci, co odlákávají diváka od docela zajímavých motiv. Navíc vše zabíjí dvouhodinová stopáž. Takže ve zkratce: Je to moc dlouhý, hnusný a lyrický, ale není to špatný. (31.05.2014)

Chytilová to tentokrát ještě drobátko víc přitáhla za vlasy. V posledních letech se s námi všichni režiséři mazlí, dávají nám české filmy snadno pochopitelné, aby se taky prodaly, že? Chytilová na nás diváky sere. Točí to tak jak chce a to se mi na ní líbí. Nezajímá jí náš názor. Točí situace, zaujalo jí to téma naháčů, tak to udělala. Je v tom atmosféra doby, spousta těch změn, které všechny lidi zkroutily do nepříčetna, že se chovají jak kokoti. Ona to vidí a točí. Nic víc nic míň. Všichni jí za to nenávidí, ale já jí tleskám...po druhé projekci přidávám čtvrtou hvězdu za Bolka. 80% (22.04.2011)

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)