Vyhnání z ráje

Vůbec nechápu zdejší příkré odsouzení. Nejspíš je to dané tím, jak VCH ve filmu pracuje s nahotou, což by ovšem svědčilo o dost velký konvenčnosti uvažování valný většiny zdejších přispěvatelů. Pokud si totiž odmyslíme veškerá nahá těla (sice nám toho moce nezbude ale) dostaneme typickou Chytilovinu, jen trošku roztáhlejší, žánrově dost rozkolísanou a místo konce spíš useknutou. (27.05.2011)

Vlastně je dost smutné, že nejodvážnější film po revoluci musela natočit pomatená veteránka, protože ostatní jen sází na jistotu. Stále jsem doufal, že záměrná pseudointelektuální onanie k něčemu povede a ukáže se její význam, ale naivní čekání se po dvou dlouhých hodinách ukázalo jako neopodstatněné. (17.12.2021)

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)

Klobouk dolů před Věrou Chytilovou a všemi herci a neherci, že se zhostili tak složitého úkolu a světe div se, ono to drží pohromadě. Ono točit film o natáčení filmu je samo o sobě dost složité. Zde sledujeme dvě roviny příběhu a to samotné natáčení a to vše okolo. Vyskytují se zde všechny sváry, které pociťuje režisér při natáčení, hlavně když se nemůže naladit na stejnou vlnu se scénaristou, do toho všeho prudí producent, docházejí mu nápady, snaží se dát tomu nějakou vizi a doto otravná manželka s dětma. Vím o čem mluvím, protože jsem při minulém natáčení zažíval to samé a mě navíc herečka části odehrála nahá, a pak odmítla nahá pokračovat. Proto s tím filmem plně souhlasím. Navíc nahý scény jak různých žen tak chlapů jsou dnes běžnou součástí evropské produkce, proto v tom nevidím žádný hnus jako většina z komentovaných. (08.04.2009)

Věra Chytilová byla mimořádná režisérka, žena a osobnost a já věřím, že tenhle film, který má na ČSFD bezmála 20 let od svého uvedení do kin pouhých 22%, v sobě ukrývá nějaké zásadní poselství, nějakou nelichotivou zprávu o naší civilizaci, o našem živočišném druhu, o našem světě. Mám ale tu smůlu, že jsem k tomu neobjevil ten správný kód. Takže jsem viděl hlavně tu tlupu naháčů, kteří hrají ve filmu, ze kterýho chce mít producent porno a režisér se scénáristou artový film. Už jsem ale třeba nepostřehl, že byl režisér nějaký enormní zvrhlík á la Harvey Weinstein. Jestli to tak Věra Chytilová tehdy myslela, tak možná mohla trochu přitlačit na pilu. Celkově bych byl rád, kdyby to bylo trochu víc opisné. Ten prostor pro vlastní imaginaci a výklad mi nevyhovuje, nemám na to čas. (08.02.2020)