Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Vladimír HolomekHrají:
Tatiana Dyková, Ladislav Mrkvička, Ivan Trojan, Oldřich Kaiser, David Matásek, Martin Myšička, Aňa Geislerová, Kateřina Winterová, Daniela Kolářová, Jana Bittnerová, Mojmír Kučera, Roman Pomajbo (více)Obsahy(1)
Podzim 1988. Renata studuje žurnalistiku. Žije s žárlivým Standou, kterému je občas nevěrná. Rediguje školní časopis a je možná trochu odvážnější než ostatní, a to hlavně proto, že nechce být dcerou svého otce papaláše - zaměstnance Ministerstva vnitra. Jenže situace se vymyká z jejích rukou - Renatiny protirežimní miniaktivity a románek s disidentem Holým si vyslouží zájem STB. Otec Renatu ze strachu o kariéru a možná i z přesvědčení hodlá vydědit. Vztah se Standou se problematizuje.
Film vypráví o jednom osobním - dosti marném - hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Blablablablabla... Glasnostrojka s tenzeminapětímitlaky coby nechtěná šaškárna a z kundy vycucaný blábol (A.S. zde želbohu i jako scénáristka), místy až kome/r/diálně působící výtok jako odraz doby očima starších vytrendovaných... °-o . . . Hm, tak i Sedláčková si osedlala dobu normalizační a převratové minulosti (a trudný >pobyt< provařené trubky intelektuálky -sic!- v emigraci, hahaha...), bohužel pro věc tou nejstupidnější současnou šoumalizační telenovelovou formou... . . . A ty >úžasné< pitvořící se kreaturky v rolích napříč dámským héreckým spektrem, hrnoucí a deklamující z tlamiček předepsané repliky, fíííha... Je to vlastně pořád dokola... Sem až dospěla ve své podbízivé a hloupé plytkosti popřevratová televizácká tvorba. Něco pitvat dopodrobna by už bylo zase jen dalším házením hrachu na - za veřejné prachy - >jimi< vyráběné >jejich< vyprázdněné formou i obsahem blbučké sračky... - - - P.S. Jó "osmačtyřicítka"! Tak škoda, že to není bouchačka. Tou by si mohla Andrejka vpálit kulku do hlavy... %-))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >veřejnosrádní< , hodnocení při repete 21.12.2011 na >ostatkové jebničce< 444., komentář zde jako jebemnáctý - 21.12.2011) ()
Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě. ()
Jako volné pokračování filmečku Ze života pubescentky to sice nedává moc smysl, ale jako samostatné dílko by to byla taková klasická tvorba tehdejší ČT. Herecky je to naprosto jasné, Wilhelmová, Geislerová, Trojan... a obsahově lehká nostalgie po době před listopadem 89. Hodně autobiografických prvků, trocha té Paříže, následné devadesátkové naivity a hlavně ta Táňa, která se tváří, jako by pořád hrála tu pubescentku. Tyhle autorské počiny mají často velmi mírného dramaturga a v tomhle případě je to skutečně průser. Chápu, že se Sedláčková potřebovala vyjádřit, ale odstup ani nadhled se nedostavil. ()
Naprostá absence jakéhokoliv dramatu, jakéhokoliv příběhu, který by směřoval odněkud někam, podráží společně s nudnou režii nohy velice schopným hercům. Možná mělo jít o reflexi tehdejší doby, ale scénář se zaobírá natolik konkrétními skutečnostmi, že jej nelze vnímat v obecnějším měřítku. Zbytečně, křečovitě a ke konci až zoufale – tak na mne působil Můj otec. S horšími herci by mi byl naprosto lhostejný, jenže oni se tolik snažili… . 45% ()
Dejová rozmanitosť, neustále striedanie scén, slabý priestor pre zaujímavé postavy, toto všetko skôr filmu uškodilo, než že by mu nejako pridalo body. Ako by sa p. Sedláčková snažila vyrozprávať celý príbeh za 75 minút, to, fakt nejde. Napriek dobe, v ktorej som film pozeral (úmrtie mnou obľúbeného V. Havla) ma film zanechal relatívne chladným a cestu k nemu som si nenašiel. ()
Reklama