Slovácko sa nesúdí

Zdeňka Galušku mám moc rád a to zejména jeho lidová vyprávění ze Slovácka, která se dochovala v podobě různých zvukových záznamů. Jeho přednes vtipných historek mě dokáže vždy spolehlivě vyvolat úsměv na tváři. Jeho vyprávění se stala předlohou právě pro tento seriál. Ten se sice povedl, ale už to postrádá jiskru, kterou tomu dával osobně sám Galuška. Na tvorbě seriálu se přímo podílel, nicméně kouzlo se úplně přenést nepodařilo. Možná je to tím, že jednotlivé díly jsou zbytečně natahované a pětiminutová historka se do třiceti minut jednoho dílu natáhnout dá jen obtížně. (20.04.2017)

Mimoriadne kvalitny serial spolu s Chalupari, ake sa tocili v tunajsich koncinach v 70. rokoch. Vysoko vyzdvihujem najma realie zivota obycajneho ludu v oblasti Bielych Karpat. Hlavnu pozornost strhavaju na seba najma Kroner /Janosik 1,2, Obchod na Korze/, ale zisla sa tu fakt plejada kvalitnych hercov - Ilja Prachar /Spalovac Mrtvol, Kladivo na Carodejnice/, dalej napriklad Brodsky /Svetaci/. Aj ked to sice nema na serial Chalupari, stale ide o vysoko kvalitnu podivanu, ktoru mozno len doporucit. Skoda, ze v dnesnych casoch mozeme uz len snivat o natoceni niecoho na styl Chalupari alebo Slovacko sa nesudi. 85 %. (07.04.2013)

Jo, některé fóry a výrazy jsou tam opravdu skvělé a originální. A jak jdou díly za sebou, zdá se, že i čím dál lepší. Laskavě podaný humor, skvělé nářečí, rodina se u toho po čtyřiceti letech od vzniku pobavila náramně. "Když se toho napiješ, bude z Tebe tři dni vycházet i to, co jsi nikdy nesnědl". 83% (12.08.2014)

Jako malému se mi tento seriál opravdu nelíbil. Nicméně postupem času jsem si ho prostě zamiloval. Rozhodně dělá dobré jméno tehdejší české kinematografii. Uřímné a uvěřitelné herecké výkony, Slovácko, smysluplný scénář a i fakt, že né všechny díly dopadnou happyendem a spravedlivě. Řekněme si na rovinu, kdo nemá rád stařečka Pagáče a Juru Kláska je opravdový škarohlíd a pražáček. (22.06.2010)

Zdánlivě volný, na sebe nenavazující sled národopisných obrázků ze života jedné slovácké vesnice, pospojovaný osobami dvou staříčků, je ve skutečnosti kritickým pohledem na "malé" lidské vlastnosti. Dobré, místy špičkové herecké obsazení jen násobí tuto přehlídku krojované autorovy přesvědčivosti a nesmlouvavosti. Za smíchem, který se nám prakticky bez přestání dere na rty, cítíme mnohdy potlačenou slzu, bolestný vzdech, křivdu, která nepřebolí. Ale i smích a výskot těch, kteří dokázali odolat tlaku místní malosti a malichernosti. Zvláštní ocenění zaslouží Kysučan Króner, jehož Pagáč nabývá až sanchopanchovských rysů. Z tváře slovácké vesnice na přelomu 19. a 20. století, kterou SLOVÁCKO zachycuje, ledacos přežívá i dnes. A nejenom na Slovácku. (20.10.2007)