Píseň pro Rudolfa III.

Hudebně-zábavný seriál, který je v určitém směru spíše nevšedním experimentem, než skutečným dramatickým dílem, postihuje euforické politické uvolnění jara '68 a (ne)jen proto mu náleží zasloužená pozornost. Dietl navíc vyšel z představy – jak sám kdysi uvedl – že v každém z nás je kus chamtivého a kus ušlechtilého, kus velkorysého a kus malého, kus dobrého a kus prevíta. Tato autorská představa se odráží v titulní postavě řezníka Rudolfa (výborný Darek Vostřel), který je po svém dědečkovi a otci třetím řezníkem rodu. Má své obyčejné starosti v práci i doma. Žije svůj všední život. Má však také patnáctiletou dceru (Iva Janžurová), která má hlavu plnou nejneuvěřitelnějších představ a fantaskních nápadů. Příběh začíná v okamžiku, kdy ztřeštěná Šárka začne otce vtahovat do své fantazie. Jde to ztuha, ale když se to rozjede, tak to stojí za to – řezník Rudolf se mění v uměnímilovného zámeckého pána, který se pohybuje v prostředích, odpovídajících jeho postavení, jindy v anglického lorda, velkorysého i chápavého zároveň, anebo v protřelého detektiva, pátrajícího po lumpech všeho druhu. Jeho představy se prolínají s fádní realitou všedního dne, čímž vzniká – pochopitelně – i řada komických situací. Režie byla svěřena zkušenému Jaromíru Vaštovi, který do každého dílu propasíroval i vzácnou návštěvu ze zahraničí (Udo Jürgens, Hugues Aufray). S písněmi, které během seriálu zazněly v podání nejpopulárnějších českých zpěváků (Gott, Matuška, Vondráčková, Kubišová, Neckář, Štědrý, Hála, Přenosilová, Simonová a další) se posluchači navíc setkávali i na deskách Supraphonu. I proto seriál o řezníku Rudolfovi nestárne a s každou další reprízou si získává nové generace vděčných diváků. (06.09.2009)

Unikátní věc, takovýhle formát. Alespoň u nás. Krásně stylizované romantické fantazie prostého dospívajícího děvčete pospojované hudebními čísly tehdejších hvězd, komediální vsuvky ultrasympatického Darka Vostřela a Ivy Janžurové bravurně vytvářející iluzi naivního patnáctiletého kůzlete, zručný nápadník Jiří Hrzán - a pak že dobrého pomálu, houbeles. K tomu si ještě přidejme legendární punc, který tomuto dítěti Jaroslava Dietla daly jedny z nejčernějších momentů našich dějin a rázem tu máme jeden z klenotů české televizní tvorby. PS: Marta Kubišová v pětadvaceti letech? Lahodící nejen uchu, ale i oku. Už chápu, proč byla takovou ikonou. (13.10.2007)

Jestli mi něco nejvíc evokuje populární kulturu šedesátých let, tak je to tenhle originální seriál. Samotný děj sice působí občas trochu těžkopádně, ale nelze mu upřít výborné reflektování doby, které se postupně stává kritičtějším až do posledního vánočního dílu, který je plný vtipných narážek. Největším kladem jsou však nesmrtelné písničky nejoblíbenějších dobových interpretů, jimž rozhodně kraluje Kubišová, Neckář a Matuška v mnoha ztělesněných. Modlitba pro Martu zde tvoří nesporný vrchol, ale dosti emotivně na mě zapůsobil obrazový doprovod k Vondráčkové písni Podívej kvete růže. Jednoduše jeden z vrcholů hudebně-hrané tvorby u nás. (05.09.2009)

"Který vy jste, tajný, uniformovaný, pomocníci VB nebo svazáckej všudybyl?" Ano, poslední díly byly opravdu odvážné, na svou dobu... Dost písniček bylo hezkých, ale také spousta nezajímavých. A protože celkově mne téma a styl tohoto muzikálového seriálu míjelo, jednou stačí. "My jsme se neprovinili ničím, tím vším byla vinna doba..." (16.10.2018)

To nejlepší, co na poli televizní zábavy za dob minulých vzniklo. Neotřelý nápad, kdy normální rodina díky fantazii otce - řezníka prožívá co díl, to jiný příběh...jako třeba "Hrabě Monte Christo", "Rudolf II", "Pan Pickwick", "Vánoce"...A co teprve to obsazení herecké a pěvecké. Jednou jsme se ale díky tomu, co se tenkrát stalo, oblíbeného řezníka nedočkali. Místo toho jsme se dočkali Rusů na tancích...a nechtěně se písně "Modlitba pro Martu" a "Přejdi Jordán" staly v kontextu roku 1968 doslova odbojovými. Po letech jsem si reprízu nemohl nechat ujít! (29.09.2008)