Meze Waltera Hortona

Mám jen čtyři slova, jež mé čtyři hvězdičky de facto relativizují, přesto však si za nimi chtě nechtě musím stát, jelikož to, co je myšleno jako pochvala všech zúčastněných, Jiřinou Jiráskou počínaje, Rudolfem Hrušínským nejstarším konče, by stejně tak mohlo být výtkou - děsivější to být nemohlo. 75% (21.10.2016)

Povídku s nenápadným hororovým podtextem o největším hudebním zloději všech dob jsem považovala za nezfilmovatelnou a její česká televizní adaptace mi dokázala, že jsem měla pravdu. Děj povídky je jednoduchý až prostinký, není v ní žádná akce, o to více se musí spoléhat na atmosféru, na vykreslení napětí mezi postavami, na zjevný chlad mezi oběma manžely. Pro tv inscenaci, přestože je krátká, něco takového nestačí anebo to režisérka prostě nezvládla. ____ Přestože snímek trvá jen 38 minut, vleče se přímo zoufale sáhodlouhými a suchopárnými vnitřními monology s pohledem na nehybnou tvář toho kterého herce. Nezáživně ubíhající čas vyplňují ukázky klavírních koncertů a nesnesitelně prázdné pohledy diváků - bezvýrazných komparzistů. Etuda rozhovoru exaltované novinářky a snobské manželky by se dala stručně popsat - to až hanba fackovala. A to hlavně kvůli Ince Čekanové coby reportérce, která předvedla pravý výkon volšového dřeva bez talentu.___ Celá tahle inscenace ve mě vyvolala dojem muzeální vykopávky, která by měla zůstat navěky /ne/pečlivě uschována v depozitáři. /29. 10. 14./ (29.10.2014)

Jiřina Pokorná a Walter Horton mají cosi společného. Horton neví proč a co hraje a paní režisérka se po tomto překrásném, neznámém skvostu věnovala naprosto odlišným TV filmům. Pro mě jedna z nejpřijatelnějších rolí Jiřiny Jiráskové odstartuje až neuvěřitelně precizní podívanou, doprovázenou, pro obyčejného smrtelníka, nehratelnými klavírními skladbami a neskutečnými monology k vlastní osobě. Vynikající anglickou atmosféru dolaďují do dokonalosti nejen jídelní a čajové rituály, ale i anglicky stylizovaná mluva obou manželů. Postava paní Jiráskové, srovnávající se s nastalým fantastický jevem a laxní přístup pana Brodského, ke svému neodolatelnému nutkání, je sehrán dokonale, ovšem ve chvíli, kdy se o pana Hortona začne zajímat mr. Farley Gresham, dostává film nadpozemský ráz. Rudolf Hrušínský, komentující ve své hlavě vrcholné zjištění celého filmu, je prostě geniální. Jeho postava okamžitě dostává nádech pana Kopfrkingla a dokonalost filmu pro mě nabývá neoddiskutovatelné reality, kterou dvěma čarami podtrhuje otevřený závěr. Pro milovníky československé kinematografie povinnost a ojedinělý zážitek. (01.12.2012)

Vizuální kreativita a poctivost (přesto by možná obstála i pouhá zvuková stopa), postavy herecky lehce načrtnuté v rozsahu malé formy i zpestření vnitřními hlasy a epizodními postavičkami pohánějí film po krůčcích kupředu. "Já to vůbec nechápu." Kamera J.Illík, sc. a rež. J.Pokorná, (John Seymour Sharnik: The Limits of Walter Horton, 1954) Vyznění nedosahuje osudovosti závěrů např.K.Vonneguta, spíše doznívá v duchu I.Hurníka. 3-4* Uteklo mi, kdo hrál na piáno :( (27.11.2012)

Nenápadný, ale úžasný film o tom, že i v kráse může dřímat děsivost neznámé síly, tak jako se skrývá nádech hororu v příběhu o podivné genialitě Waltera Hortona. Když k tomu připočítáme klasický myšlenkový šepot Rudolfa Hrušinského, může být člověk neklidný a vystrašený i z nádherných tónu klavírních skladeb. Ostatní snad nejlépe vystihl ve svém komentáři mchnk. (09.07.2013)