Hříšné noci

Dynamicky natočená kronika jedné tragikomické porno rodinky na přelomu 70. a 80. let. Film ukazuje, že jen večírky, sex a drogy k životu nestačí. Dělá to ale tak citlivě a zároveň zábavně, že si ho prostě musíte zamilovat. Díky skvělému scénáři hrají všichni na výbornou (obzvlášť Wahlberg, Julianne Moore a Heather Graham). Hříšné noci jsou film přesně podle mého gusta, a co nejdřív si musím sehnat i další filmy pana Andersona. (08.03.2009)

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem. (08.02.2013)

30. 8. 1835 je v Austrálii založeno město Melbourne; 30. 8. 1941 začíná útrpné obléhání Leningradu během Druhé Světové války; 30. 8. 1945 Britové osvobozují Hong Kong od japonského vojska; 30. 8. 1974 vykolejí v Záhřebu vlak a následná havárie zabíjí 153 lidí; 30. 8. 1984 se na svou první cestu vydává raketoplán Discovery... 30. 8. 2009 vidí uživatel ČSFD Davies182 snímek Boogie Nights. A jestliže letopočty výše zmíněných událostí mi možná za pár let budou dělat problémy se zapamatováním, na rok 2009 v souvislosti s na první pohled banálním shlédnutím filmu od jednoho z nejlepších režiséru Andersona v životě nezapomenu. Bravo Mr. Anderson! Spektakulární! Snímky "mistra" jsem si naplánoval shlédnout v opačném pořadí, než v jakém byly natočeny, tj. od There Will Be Blood až po - zatím - tento, a tím pádem jsem rozhodně nečekal, že mne jeho starší tvorba dokáže roznést na kopytech o tolik efektivněji a drastičtěji, než novější filmy. Na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že čím novější, tím méně kvalitní. Skutečnost se má tak, že Anderson ani nestagnuje, ani se nezhoršuje, jen každý jeho snímek je o malinké procento lepší než ten předchozí, a namlsaný divák tento fakt sice registruje, ale nenechá si jej tolik zapříst do podvědomí a je si pouze vědom toho, že "prostě viděl další úžasné drama". Co chci říci je, že absolutně nevím, jak bych hodnotil jeho masakrózní příběh s ropným magnátem z roku 2007 Danielem Day-Lewisem, kdybych ho viděl chronologicky na nynějším posledním místě. Jenže mé očekávání rostlo před každým starším dílem, aby nakonec vyvrcholilo ve výbušné extázi, ne nepodobné výstřikům pornografického boha Dirka Digglera. I have the greatest cock, I am the greatest! Suck it! Musím zdůraznit, že na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho - v podstatě od mého prvního sexuálního zážitku :-). Na film o něčem, co má koule (doslova), zaobírá se tím, co máme jako lidé nejspíše nejraději na světě (a hlavní nabíječ v podání výtečného Wahlberga za to ještě dostává cash!), obsahuje nervydrásající drama, ÚCHVATNOU hudbu a nezapomenutelné herecké výkony. Co je ksakru na tomto filmu vlastně nejlepší? Všechno! Před shlédnutím jsem si moc neprocházel herecký ansámbl, a tak mne postupné zjevování populárních hollywoodských osobností velmi překvapilo. Jako by nestačilo, že už tak je snímek přecpaný těmi nejtalentovanějšími tvářemi... Různorodost snímku tak lze nakonec najít nejen v krásném, učebnicovém střídání žánrů (několikrát jsem se od srdce zasmál, v dramatu!: "Hele, až budu, mám se udělat v tobě, nebo ho mám vytáhnout?" "Jo, jasně, vytáhni ho a postříkej mi kozy, Dirku." "OK. Jestli Ti to nevadí..." "Ne, v pořádku." "OK." "OK."), ale i v rozptylu odlišných kreací osobitých lidí. Andersonovi se navíc více než polovina zůčastněných očividně tak zalíbila, že je posléze obsadil i do svého dalšího filmu. Nemusím již zdůrazňovat, že já byl spokojen ještě mnohem, mnohem více... (31.08.2009)

Několik dní po shlédnutí filmu pořád přemýšlím, jestli je to vlastně celý uchopený dobře nebo ne.. a pořád nevim. Všechny postavy jsou vykresleny jako v jádru dobrosrdeční, ale dost hloupí a sociálně zaostalí podivíni, což je asi i historicky věrohodné. To samo o sobě funguje pro vnímavějšího diváka jako "ta myšlenka filmu". Pro méně vnímavé je zde ještě poselství plynoucí z příběhů jednotlivých postav, což ale vnímavému diváku připadne už navíc a především (pokud by mělo jít o "tu hlavní myšlenku") dost povrchně argumentované. V podstatě pak film funguje dvěma různými způsoby (podle míry sociální inteligence diváka) a říká v tom smyslu dvě různá poselství. Takový přístup je dost zajímavý, ale pořád mi na tom v tomhle konkrétním případě něco smrdí. A pak je tu konečně otázka, jestli o pornografii vlastně vůbec něco točit, jestli ji vůbec tematizovat, zvlášť takovýmhle podle mě až moc "cool" způsobem. (Jinak, po formální stránce je film skvělý.) (25.03.2013)

Kdo má v džínách, bude hvězdou. Do té doby umýval nádobí na noční diskotéce, teď se chystá na svůj pornografický debut obklopený několika bizarními figurkami. Otrlí členové filmového štábu byli v onen okamžik hodně šokovaní. Dirk Diggler a jeho nádobíčko na scénu! Dobu divokých mejdanů a nezávazného sexu v sedmdesátých letech zkoumá ve stylu vzestup a pád talentovaný Paul Thomas Anderson (v době natáčení pouze sedmadvacetiletý scénárista a režisér) a dělá tak velmi obratně. Volí šikovný střih, dbá na dobový detail, nabízí předlouhé záběry bez přerušení, daří se mu budovat atmosféru. A vlastně i přes stopáž nenudí. Divák chvíli cítí Altmana, chvíli Scorseseho, pak zase Tarantina. Komunita pornohvězd je plná temperamentních postaviček, které do jedné mají svých pár okamžiků slávy, a režisér se snaží, aby ukázaly, kde je jejich potenciál. Snaživý (do té doby prakticky neznámý) Mark Wahlberg tuhle výzvu ustál, potěší i Burt Reynolds, Philip Seymour Hoffman nebo William H. Macy. Ač jsou tyhle minipříběhy skládající úsměv, fascinaci, křeč i kritiku pornosvěta poutavé, Anderson měl víc používat nůžky. I tak velmi solidní tragikomické retro. (25.11.2014)