Mr. Bean: Největší filmová katastrofa

Vtipné scény tu jsou. Bean na velkém plátně nezapadl. Atkinsonův humor se však musel smířit s trapnou náhradou příběhu, která se snaží přiblížit Beanakomu vlastně? Vždyť se přece nejedná o žádný intelektuálnější humor typu Monty Pythonů. Bean je ve své seriálové podobě srozumitelný pro všechny. Jeho humor je založen na geniálních grimasách, na humoru až fyzickém, škodolibosti, nízkosti lidských pudů. Atkinson pro svou postavu nesahá nikam k filosofii. Pokud se jeho postavička dá považovat za nějakou společenskou kritiku, potom z hlediska těch nejprimitivnějších, nejzákladnějších lidských vlastností, které jsou srozumitelné pro každého – dítě i vystudovaného člověka. Proto nechápu, proč celovečerní film musel být orámován tak stupidním příběhem o americké rodině. Celou postavu Beana tak obklopuje naprosto nevhodné prostředí, které ho jako by zjednodušuje, ubírá mu na údernosti. Zobrazované americké prostředí je vyumělkované nejen po stránce charakterů, ale i designu. Všude odpudivá, křiklavá postmoderní architektura, která má k člověku tak daleko, jako Američani k pochopení britského pana Beana. (13.02.2006)

"Ani Marťani, které vyhostili z Marsu za to, že vypadají divně, nejsou tak divní jako on!" :-) Problém filmového Beana nevidím v jeho vyvržení z přirozeného prostředí ani větší upovídanosti (mluví jen když je přinucen), ale v popírání některých jeho neodmyslitelných vlastností, jako je zlomyslnost, soutěživost, sobectví. S vědomím, že USA jsou jedním z mála míst, kde jeho televizní skeče propadly, amputovali Atkinson s Richardem Curtisem Beanově osobnosti všechny vyloženě záporné rysy a asi proto se nám filmový Bean nezdá plnohodnotný. Na druhou stranu - většina nových i recyklovaných gagů je k popukání a myslím, že třeba scény s větrákem, jednostranně propustným zrcadlem a samozřejmě obrazem by rozesmály snad i Whistlerovu matku. 80% (16.10.2007)

Hodně lidí je na tenhle Atkinsonův výlet vysazených. Přitom ta alergie je odpustitelná pouze za přepokladu přímého srovnávání, bez něho by se jednalo o nesmírně kvalitní komedii. Ale má to porovnávání vůbec smysl? Vše má svoje specifikum a je pochopitelné, že rozdílnost bude nesmírná. Markantní zde je především rodinně uvědomělá linka k Beanovi se absolutně nehodící, jinak lze vyčíst už pouze občasné vykrádání sebe sama. Dále je na místě jedině chvála. Naneštěstí mám pocit, že tvůrci se zavděčit nemohli. (22.03.2006)

Britský humor importovaný do USA a to ještě do celovečerního filmu. Kupodivu to také funguje i když hlavní síla opět tkví v jednotlivých scénkách... Atkinsonovi skvěle sekunduje unavený MacNicol s energickou Pamelou Rheed coby jeho trpělivou manželkou (než pohár přetekl) :-). Pokud bych měl srovnávat třeba s Johny Englishem, tak expert na Whistlerovu matku je rozhodně lepší. Dávám troje slipy s baterkou . * * * (01.08.2014)

Nešika všech nešiků to zkusil v celovečerním filmu (a bohužel pak i znovu) a všechny přesvědčil, že není moudré posílat ho coby uměleckého experta z britské Královské národní galerie do Spojených států a už vůbec ho nechávat o samotě se slavným obrazem. Stačí jedno kýchnutí na olejomalbu, která platí za jedno z nejslavnějších děl amerického umění mimo USA, a na trable je zaděláno. Ovšem na ty si doktor Bean zadělal už v letadle nebo jako „terorista“ po přistání. Tvůrci sice vrství dříve viděné, ale šílené grimasy a ještě horší nápady i tady poměrně spolehlivě fungují. Právě samotných nápadů je méně, ovšem když divák jednoduše hodí stranou, že tomuhle magorovi stoprocentně víc sedí televizní formát o jednom bytě, než celovečerní záležitost, může se poměrně spolehlivě pobavit. Holt kasy pokladen kin se chtějí plnit opakovaně. Půlka z nás výsledek čekala a ta druhá doufala v zázrak. Dopadlo to tak nějak napůl. (17.12.2020)