Lucerna

Díla Aloise Jiráska jsem se na střední škole skoro až štítila, ale tuhle divadelní hru bych si možná někdy ráda přečetla. Brzobohatý si tu v podstatě trénoval na pozdější "Rodáky", líbil se mi i výkon pro mě dosud neznámé Vlasty Fialové v roli kněžny. Některé scény ale působily poněkud zdlouhavě a nemůžu říct, že bych se pořád bavila... (07.08.2020)

Podceňovaný Jirásek-autor historických próz se do českého povědomí současnosti dokázal překvapivě prosadit jinak: svou méně prezentovanou tvorbou dramatickou. Jako velmi často v případě historických televizních adaptací mu přitom byl nápomocen režisér František Filip. Motiv osvícené vrchnosti. snová myšlenka české poddanské rezistence feudální minulosti, se dostává i tady do popředí. Báchorečné prolínání pohádkového a skutečného světra je zdařilé i pro vynikající výkony předních herců, kteří byli do rěchto rolí obsazeni. Iscenaci jako celek lze označit za jakýsi koncentrát všech podstatnějších konstruktivních částí celku novodobého češství. Je v nás přítomno víc, než jsme s to sami sobě přiznat. Na závěr mi nezbývá než opakovaně a udiveně konstatovat, že neznám důvod, pro který nejlepší věci české televizní tvorby již dávno nebyly zařazeny pro zpracování na DVD nosičích. K našemu zlatému fondu bychom se v každém případě měli chovat s větší úctou. Zaráží to určitě nejen mne. (20.10.2007)

V školních letech byl Jirásek jedním z těch otravných čítankových autorů. Staré pověsti české ještě šly, ale na povinnou četbu Filosofské historie nelze vzpomínat jinak, než jako na duševní šikanu. Leč po shlédnutí této inscenace je vše odpuštěno, Aloisi! Tohleto je dokonalý filmeček. Vynikající herecké obsazení i těch nejmenších rolí. Kamera, světlo a hudba, které vyčarovávají opravdu pohádkovou atmosféru. Humor namixovaný s mírným patosem. Tohleto je dílko z jednoho kusu, v kterém není prasklina. (30.01.2011)

Klasická televizka zlatých 60. Pietní převyprávění klasické báchorky, která je tolik podobná Snu noci svatojánské. Janžurové ta Klásková vydržela mnoho a mnoho desetiletí, stejnou roli hrávala ještě po roce 2000 na Národním. Co se týká úprav kolem Zajíčka a jeho Dorničky, tam poněkud nezapadá Lukavského věk (přeci jen téměř padesátiletému herci těžko uvěřit problémy kol kasací) a slova, které by měl adresovat své milé, jsouc přeneseny k Haničce a toliko postrádají své prvotní kouzlo. Nicméně, text je to nesmrtelný a zaslouží si pozornost v každé úpravě. (09.03.2009)

Nejznámější a nejhranější Jiráskova divadelní hra, navíc opravdu brilantně přenesena na filmové plátno. Jan Pivec jako vrchní ze zámku (a organizátor všeho možného i nemožného) byl ale stejně o kapánek lepší a výraznější než ty ostatní. Co je tady tohle to? No, kdo je sem? Jo tak to jo, to jo. Votrubo..! Co se zase šklíbíte? Že vás dám zavřít..? Hergot to si odskáčou aj. opravdu výborné krátké slovíčkaření v podáni tohoto mistra. Ale pak tam byli také opravdu skvělý vodníci Michal a Ivan v podání Josefa Kemra a herecké legendy Zdeňka Štěpánka, pro kterého to bylo zároveň poslední vystoupení v televizi, protože rok poté a po svém posledním filmu Maratón kde ztvárnil Generála Schwarze zemřel.. Televizní zábava a vůbec filmy té doby byly na velkém vzestupu a vrcholu. Skvělá a velmi pohodová televizní inscenace, všem kteří rádi klasiku. (24.12.2006)