Na růžích ustláno

Příjemné operetní téma, které se líbilo napříč republikou. Ano, i v domovském Brně ;) Na jeho filmové adaptaci je nutno ocenit to tempo, divadelní premiéra v režii Oldřicha Nového byla v prosinci 1933 a filmová již v lednu 1935. Ambice byly velké, nicméně z barevné závěrečné scény sešlo a tak nikdy neuvidíme skutečnou barvu oněch lila růží. Několik nápadů je ale skutečně dobrých i v čb, zejména Peškovy etudy na růžovém balkoně, kouzelná je klasická proměna Nedošinská na způsob Kráčmerky a zdaleka nejlepší je pikantní Maria Tauberová, skutečná operetní diva tehdejších let. (16.03.2020)

Filmy, ve kterých hraje třeba Jindřich Plachta či Ladislav Pešek mě vždycky těší. Prvně jmenovanému bych i věřil, že postavy jaké hrál odrážely jeho skutečný charakter. Ladislav Pešek zase teprve začínal, ale v prvorepublikových filmech působil většinou svěže a svým komediálním přínosem a optimismem film jednoznačně pozvedl. Děj je takový klasický. Jedna rodinka zbohatla, ale zapomněla na svou skromnost a pracovní nasazení, respektive matka rodu, a tak jí to otec musí připomenout. Kdyby to šlo v životě všechno tak jednoduše jako ve filmu. Mnoho tehdejších, a nutno podotknout, že i dnešních, obyvatel by asi nesouhlasilo. Ale musí se nechat, že snímek je úsměvný a pozitivní. (24.07.2023)

Příjemný film. Smůla je, že před tímto filmem jsem shlédl film U pěti veverek, jehož hlavní linie byla zcela totožná: Paničce vleze nenadálé bohatství do hlavy natolik, že investuje do podivného podniku a její muž (v obou filmech Plachta) od ní raději odejde a založí si vlastní podnik. V obou filmech pak žena zase přijde k rozumu... V obou filmech mají stejného nájemníka - Peška a ten má v obou filmech pletky s rodinnou příslušnicí domácích... (05.07.2014)

Červená knihovna,  1)  kterou ozvláštňují jen slavní herci._____ 2)  Dialogy nudí, tempo je pomalé._____ 3)  Rok vzniku se podepsal na kvalitě zvuku, jak také jinak._____ 4)  Od operetního žánru toho mnoho neočekávám a také ani mnoho nedostávám. A tak je mé hodnocení v rámci žánru docela dobré. (20.10.2023)

Snadno předvídatelný, ale milý film, který táhne hlavně Jindřich Plachta. Jeho podpantoflák, který se včas vzepře a dá na svůj rozum, je tradičně neodolatelný. Půvab dodají Baarová a Tauberová a nechybí ani můj oblíbenec Jiří Plachý, byť tohle asi nebude úplně ta role, ve které by ukázal svoje herecké umění. (07.12.2023)