Nebe

Miluji filmy s onou jakousi "Kieslowsky francouzsko-polskou atmosférou". Filmy tohoto ražení jsou pro mne neskonale inteligentní, transcendentně laděné, citové a citlivé a tak nějak prazvláštně krásné. Nedokážu to racionálně zdůvodnit a ani to po mně - prosím - nechtějte. Nevyžadujte po mně "hard-data" a objektivní názory... já prostě a jednoduše u těchto filmů taju. Tom Tykwer si se scénářem Krzysztofa Kieslowského poradil na jedničku. Dokonce si dovolím tvrdit, že takhle nějak by mohl vypadat další z Kieslowského filmů, kdyby mezi námi tento vynikající polský filmový tvůrce ještě byl. Shrnuto a podtrženo: Milujete Kieslowského tvorbu a chcete vidět něco nového, neotřelého a krásného? Příliš dlouho neváhejte a zkuste toto Tykwerovo NEBE. (11.06.2004)

Asi jsem cynik, ale na mě ta hlubokost citů a těžkopádná symbolika jako strom poznání nebo tunel působily spíš směšně, o nějakém fandění postavám nemůže být řeč a ten vrtulníkový úlet bylo to nejstupidnější, co se dalo vymyslet. Vypočítavá okázale rádobyumělecká sračka s tupými ksichty a stupidními řečmi. Co mi vadí nejvíc je ovšem to, jak se dnes zcela vytrácí (ve filmech je to jen špička ledovce) odpovědnost za vlastní jednání. Pokud omylem zabiju několik nevinných lidí, stačí si oholit hlavu a všechno je fajn, protože ukážu obecenstvu pokání? Přišlo mi to jako "pomodli se dvacetkrát otčenáš a bůh ti odpustí." Každý jako by mohl sledovat svůj vlastní cíl bez ohledu na následky. Ale nedomýšlet dopady svého jednání je tak strašně snadné. (21.12.2005)

To, že je Tom jeden z nejzajímavějších (nejen německých) režisérů současnosti dokazuje v každé scéně tohoto filmu. Dlouhé, táhlé záběry, většinou z různých plošin, které čím výše jsou, tím zajímavěji záběry vypadají. Jenže s tím problémem, že i když Cate Blanchett a Giovanni Ribisi mají docela pěkné role, tak ve filmu, který kromě vizualizace je docela nuda a neskutečně zbytečně dlouho se táhne. A ten závěr? Ten vypovídá o celkovém vyznění samotného filmu. Totálně vychází do prázdna. (07.08.2018)

Chvílemi zvláštní zážitek, což většinou ocením, navrch s často silnou mysteriózní atmosférou a skvělým výkonem Clate Blanchett, díky čemuž mě Nebe hodně vtáhlo do sebe... V prvních minutách netuším, co se děje, záhy nastane nečekaný incident a vyvíjející se příběh nabírá od prvního výslechu spoustu napětí a překvapení. Režisér mě párkrát lehce zaskočil zjištěním, že často záhadné detaily důležitých zvratů (příčina odlišného místa výbuchu či nepozorovaný útěk z přísně strážených toalet) nechal odplynout bez vysvětlení, bez možnosti se o nich více dovědět. Minulost se ve flashbacích rozplétá, ale do mnoha zákoutí jednání hlavní postavy nechávají tvůrci dveře (zřejmě záměrně) zavřené. Tom Tykwer se hodně vyžívá ve hře s vyprávěním ve vztahu k divákovi, nicméně oproti Lole běžící o život mi tentokrát svou hrou i docela sedl. Zatímco v Lole si vypůjčil nápad tří alternativních verzí jednoho příběhu z filmu Krzysztofa Kieślowského (Náhoda, 1981), tentokrát se návaznost na oblíbeného polského režiséra konala zfilmováním Kieślowského nerealizovaného scénáře a za sebe jsem měl dojem skutečně dobré volby. Scénář nechává poznat mnoho tváří rozporuplné hrdinky Philippy, která se zprvu jeví jako sebevědomá vražedkyně, víckrát jako rafinovaná hráčka ve vztahu k policii, v konfrontaci s následky svého činu však brzy ukáže zranitelnost, posléze se stává osobou milující... Cate Blanchett všechny ty tváře Philippy sehrává strhujícím způsobem a režie s kamerou zase přináší nejeden vizuálně úchvatný záběr zejména v exteriérech. [75%] (10.03.2024)

Tykwer-Blanchett-Kieslowski a už jsem věděla, že to prostě musí být dobrý film. Tíha viny a odpovědnosti za smrt tolika nevinných lidí a otázka, jestli byla vinna jen sama Philippa, osudové rozhodnutí mladého policisty a odevzdanost ve tváři jeho otce, to jsou ty nejsilnější momenty NEBE. Nad typickým Tykwerovým koncem jsem se pousmála a myslím, že byl nádherný. (04.01.2006)