Nebe

U většiny filmů, které chci vidět si píšu do poznámky proč nebo kdo mi je doporučil. Tady jsem němělav poznámce nic, ale stačilo nahlédnout na scénaristu a bylo jasno.S Kieślowskim jsem měla poprvé tu čest ve Zlíně na dnech polského filmu. Scenáře, které vtáhnou hned do děje a vzbudí zvědavost, to opravdu umí.Výběr kontraverznějšího tématu mi nevadí, ale zpracování zabíhalo mírně do kýče.I když některé umělecky pojaté záběry jsem ocenila. No nebude to kousek, který potěší každého, ale vidět se určitě dá. (12.09.2019)

Tento film má všeobecne dobré recenzie, napriek tomu mňa skôr nudil. Nestrhne, je bez napätia. Otázka je, na čo sa vlastne tvorcovia chceli zamerať. Mala to byť snáď love story? Prípadne ide o ťarchu voľby a morálnu dilemu? Nič z toho nebolo celkom dotiahnuté do konca. Iste ide o umelecký film s nastolením istých otázok. Koniec je však skôr sklamaním, morálny dlh a zločin nebol splatený a milenecká pseudodráma končí poeticky. Za najväčšie pozitívum považujem hudbu, ktorá mi pripomenula Ludovica Einaudiho z Doktora Živaga. (28.06.2016)

Otázka Giovanni Ribisiho z úvodní sekvence „jak vysoko mohu stoupnout“ by asi byla nesmyslná, jestliže by se člověk již při jejím položení vznášel v oblacích. Cate Blanchett proto otevírá příběh na nejhlubším dnu, sražena na kolena jak zlem okolního světa, tak vlastními zločiny, ale to jen proto, aby byla pomalým a nenásilným tempem pozvedána směrem k odpuštění a opravdové lásce. Její nelehká cesta je tak silně očisťujícím zážitkem i pro diváka, který je z hluku a klaustrofobického prostředí policejní stanice pomalu přenášen do uklidňujících koutů italského venkova, kde se dvě duše prolínají v nerozlučnou jednotu. Konec je pak mlčenlivou katarzí, nádherným smířením se s celým širým světem i vlastním životem tváří v tvář nebeské klenbě a jejímu blankytnému tichu... (22.01.2017)

Bonnie a Clyde naopak a to se všímvšudy. Všechno co hlavní postavy dělají v tomhle je skoro přesný opak toho, co dělali ti dva nechvalně proslulí zločinci, protože tohle není příběh o tom kolik se toho dá stihnout, když si člověk dělá co chce a jdou po něm policajti, ale o tom kolik se dá stihnout dobrého, když člověk už nemá kam utéct a musí se nějak vypořádat s tím, že zrovna v takovéhle situaci najde ten svůj kousek "nebe". Prostě je to napínavé a je to hrozně smutné ale zároveň to není ani trochu nějaká laciná ždímačka a divák musí dávat dobrý pozor, aby si všiml všech detailů ve tvářích a gestech a obrazech, aby poznal pořádně, co jsou hlavní hrdinové Nebe zač a přitom celou dobu doufal, že se v tom jejich příběhu něco změní k lepšímu, i když všichni prostě ví, že lepší je to jen v pohádkách. Prostě úplně strašná pecka to je a navíc je tam Giovanni Ribisi, kterej je super a Cate Blanchett, která je nejlepší a ti to dokázali zahrát, že to prostě dostane každýho a koho ne, tak ten tomu nerozumí. Taky tu bylo několik úplně úžasných scén, co prostě člověk musí vidět, protože z nějakého slovního popisování to prostě nevyzní tak dobře a tak,takže super. Sice jsem od Toma Tykwera zatím viděla jen Nebe a Parfém, ale je z obou filmů jasný, že je to prostě režisér jak řemen, co ví co točí a má cit pro postavy a děj a kulisy a všechno :). (09.08.2011)

To, že je Tom jeden z nejzajímavějších (nejen německých) režisérů současnosti dokazuje v každé scéně tohoto filmu. Dlouhé, táhlé záběry, většinou z různých plošin, které čím výše jsou, tím zajímavěji záběry vypadají. Jenže s tím problémem, že i když Cate Blanchett a Giovanni Ribisi mají docela pěkné role, tak ve filmu, který kromě vizualizace je docela nuda a neskutečně zbytečně dlouho se táhne. A ten závěr? Ten vypovídá o celkovém vyznění samotného filmu. Totálně vychází do prázdna. (07.08.2018)