Pečeť vraha

Už jsem ve svých komentářích vícekrát napsal, že mám problém s východoasijskou kinematografií, obtížně přijímám její myšlenkový svět, etická měřítka a obecně kulturní rozměr. V některých případech těm filmům nerozumím, v jiných se nemůžu ztotožnit s jejich etickými východisky a v jiných mi prostě vadí režijní styl a nepřirozený pohyb i řeč. Jihokorejská kinematografie je toho typickým příkladem. Ještě se mi nestalo, abych některému jihokorejskému snímku udělil víc než 3* včetně těch nejuznávanějších režijních es. Paradoxně se tak stalo u Pečeti vraha, což je film, kterému můžu vytknout spoustu dílčích nedostatků, které by mě mimochodem u známých amerických nebo evropských filmařů iritovaly nepoměrně víc. Ať už je to celá řada absurdních prvků ve vyšetřování, které bych akceptoval u zemí střední Afriky a možná ještě tak střední Ameriky, ale u technologicky a kulturně vyspělé Jižní Koreje mi přijdou neuvěřitelné, naivních zvratů ve scénáři (onen zásadní objev, který zvrátí pohled vyšetřovatelů, je od začátku jasný i velmi průměrně inteligentnímu divákovi bez znalosti forenzních kriminalistických metod), po zvláštní žánrové zařazení, kdy film obsahuje řadu komediálních prvků, které ale podle mě vznikly spíš jako kouzlo nechtěného, než jako tvůrčí záměr a působí ve výsledku rušivě. Přesto je to ale film nikoliv výborný, nicméně zajímavý a ten kulturně odlišný pohled na společnost z opačného konce planety tomu nakonec přidává hodnotu čtvrté hvězdičky. Navíc i když mám výhrady ke scénáři, musím snímku uznat filmové kvality v podobě výborné hudby, střihu a kamery. Celkový dojem: 75 %. (31.07.2011)

No...jelikož si Jossie vážím, vydržel jsem nejen deset minut, ale přes půl hodiny jakési parodie na kriminálku a čekal, že se s příchodem nového detektiva začne něco pořádného dít...a ono pořád nic. Potom jedna dramatická scéna a zase dlouho nic. Když tu náhle se strhlo dramatických pět minut a...ještě kýbl ničeho, emocionálně vypjatá scéna a konec. A to se mnou ještě ta scéna moc nehnula kvůli tomu, že jsem během těch takřka nepřetržitých dvou hodin nudy čučel do skript...z toho by otupěla i puberťačka v premenstruační tenzi na koncertě Tokio Hotel... No aspoň jsem se věnoval něčemu konstruktivnímu, protože Pěčeť Vraha mě, prostého diváka, po zážitkové stránce rozhodně neobohatila, zápory převážily, na spravení chuti si budu muset dát Special Victims Unit... (04.06.2006)

Jak už jsem několikrát zde napsal, tak to mám těžké s asijskými filmy. Pokud nepochází od tohoto pána, tak mi většinou nic neřeknou a i když jsou vychvalovány ze všech stran, já po jejich zhlédnutí (většinou) nechápu proč. Ale po zhlédnutí tohoto filmu, to chápu. Tohle je totiž kvalitní, pomalý film, kterému nejvíce škodí, že někdy neví, co pořádně chce. Začne to jak vcelku drsná kritika policie v Koreji (to je tam opravdu taková situace, že vězni jsou mlácení či skoro až mučeni při výsleších?) pak je to taková špatná komedie, ale nakonec a po většinu filmu je to naštěstí docela temná kriminálka, která má výjimečný konec. Podívejte se a uvidíte, co tím myslím. Rozhodně si tento film dám ještě jednou, možná se mi zalíbí ještě víc, zatím 80 %. (19.05.2013)

Vtahující i frustrující detektivka o banalitě a nedostižnosti zla s přesahy k frašce i sociopolitické satiře. Režijně a vypravěčsky mistrovská záležitost (inscenování akce v různých plánech, přesný a vtipný střih, důmyslné nenaplňování diváckých očekávání, samozřejmost, s jakou film přechází od temného thrilleru k slapstickové komedii, naprosto přesvědčivá proměna hlavního hrdiny ze směšného venkovského balíka v tragického hrdinu...), která mě napodruhé bavila ještě víc jako komentář k selhávajícímu systému, jehož pozornost je zaměřena nesprávným směrem (potlačování demonstrací proti vojenskému režimu, technologická zaostalost), na což nejvíc doplácejí lidé z okraje společnosti (oběťmi vraha jsou ženy, oběťmi detektivů lidé s různými duševními poruchami). 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender, Altamir, anderson, Nuf, Martyr (16.06.2007)

Nejznámější jihokorejská kriminální kauza o zvráceném sériovém vrahovi v celé historii. Když si to tak čtu, tak je mi až s podivem, že Pečeť vraha tak dlouho unikala mému zornému poli. I takový Quentin Tarantino to považuje za naprostý vrchol celého kriminálního žánru. A já teď naplno chápu, proč to tak tento legendární režisér vidí. Film se dost přibližuje tomu nejlepšímu od mistra svého řemesla, tedy Fincherovi. Tak odtažitý a chladný styl vás totiž dokáže zaháčkovat ji po pár úvodních minutách. Přidejte k tomu naprosto dokonalou obrazovou a zvukovou kompozici a máte jednoduše zaděláno na úspěch! Ty strasti hlavních vyšetřovatelů jsem prožíval s nimi, ta absolutní nemohoucnost, co se týče nedostatku očitých svědků, důkazů nalezených na místě a kvalitní techniky v tehdejší době, to ve mně dokázalo vyvolat slušnou depku. Film nabídne i nespočet strhujících scén, celý epilog odehrávají se v lese a následně u železničního tunelu, tam jsem zíral jen s otevřenou hubou. A poslední záběr na tvář hlavního vyšetřovatele? Režisér Džun-Ho Pong je nefalšovaný génius. Tohle natočit totiž vyžaduje dar. Za mě dávám 9/10 P.S. Doporučuji si přečíst články o tomto případu, nechci úplně spoilerovat, ale člověk se dozví kopu nových informací :) (29.07.2022)