Pečeť vraha

Film jsem viděl už poměrně dávno, ale když ho teď vzpětně porovnám s novým režisérovým počinem The Host, tak Memories rozhodně vyhravají. Přesto ale na mě film působil nesourodě a některé žánrové vložky nepatřičně. Ale ani tyto drobné výtky ho nemůžou stáhnout do vln průměru, rozhodně stojí za vidění. (02.01.2007)

Jak už jsem několikrát zde napsal, tak to mám těžké s asijskými filmy. Pokud nepochází od tohoto pána, tak mi většinou nic neřeknou a i když jsou vychvalovány ze všech stran, já po jejich zhlédnutí (většinou) nechápu proč. Ale po zhlédnutí tohoto filmu, to chápu. Tohle je totiž kvalitní, pomalý film, kterému nejvíce škodí, že někdy neví, co pořádně chce. Začne to jak vcelku drsná kritika policie v Koreji (to je tam opravdu taková situace, že vězni jsou mlácení či skoro až mučeni při výsleších?) pak je to taková špatná komedie, ale nakonec a po většinu filmu je to naštěstí docela temná kriminálka, která má výjimečný konec. Podívejte se a uvidíte, co tím myslím. Rozhodně si tento film dám ještě jednou, možná se mi zalíbí ještě víc, zatím 80 %. (19.05.2013)

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku. 85% (05.03.2020)

Opět klasický Bongův mix žánrů, kdy se v jedné scéně smějete a o pár vteřin později vás zamrazí v zádech. Prostě detektivka převrácená naruby, ale je mi jasné, že konzervativním divákům "kriminálek od las vegas po miami" to po chuti nebude:). Jak už je zvykem, film oplývá výbornou kamerou, nenápadnou smutnou hudbou a výtečným Kang-ho Songem. Symbolické otevření a uzavření snímku nádhernými prosluněnými záběry je perla sama o sobě. (26.01.2010)

Nečekejte od tohoto snímku druhé SEDM, mohli by jste být zklamáni. Nečekejte hustou atmosféru, zběsilou jízdu ani přespříliš pikantních záběrů a možná budete více než mile překvapeni. Joon-ho Bong imho nejde atmosférou a prezentací nechutných záběrů tolik na dřeň, tak jako například Fincher; spíše na to jde tak jaksi decentněji a oldschoolově aka MLČENÍ JEHŇÁTEK. Souhlasím s belldandy - pod slupkou kriminálního příběhu se skrývá něco víc - sociálně-kritický podtón (vyšetřovací praktiky, které nejen eliminují nalezení pravdy, ale svou podstatou pravdu přímo ničí) a současně zamyšlení nad naší bezradností dopátrat se pravdy. A závěr? Silný, velmi silný... Shrnuto a podtrženo: Skvělá krimi se silnou a kritickou výpovědí nejen o policejních praktikách, ale v obecnější rovině i o nás samotných. (05.08.2005)