Pečeť vraha

Přátelé, nechci tady vypadat jako prudič, který je nějak zaměřený proti filmům, vzešlým z šikmooké produkce, ale začíná mi to pomalu připadat, že ti Asiati do svých dle názoru většiny úchvatných děl přidávají nějaké podprahové vzkazy, proti nimž já jsem nějak imunní. Pečeť vraha tady nechci přehnaně kritizovat, ovšem první půlhodina byla naprosto tristní, připadalo mi to spíše jako parodie na detektivku. Dialogy možná odpovídají korejské mentalitě, ale v tom případě "děkuji, nechci", poněvadž takovou snůšku žvástů jsem už dlouho ve filmu neviděl. Pak se to naštěstí aspoň po režijní stránce pomalu spravilo a konec už byl skoro za čistých 5 *. To bych ale nesměl vědět, co mu předcházelo. A srovnávat tohle s filmy jako je Sedm, nebo Mlčení jehňátek? No promiňte, ale to je skoro filmové rouhání. Shrnuto a podtrženo: (sorry zputniku, musím si zaparodovat) Jistě existují skvělé asijské filmy (i já sám jsem jich pár už viděl), ale tento mezi ně určitě nepatří. (30.10.2005)

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku. 85% (05.03.2020)

Přestože nevím, jak probíhalo tehdejší skutečné vyšetřování série jihokorejských vražd, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak civilně tuto kauzu Pečeť vraha rekonstruuje. Nemožnost dobrat se pravdy tu nenabývá filosofických rozměrů, ale drží se striktně v rámci jednotlivých vyšetřovacích metod. Do opozice se tu proti sobě staví (v podobě dvou detektivů) intuice a racionálno a jako poslední instance figuruje americká vědecká laboratoř. (Téma USA je obecně docela humorné, protože se tu o zámořských tajných službách mluví s až náboženským respektem a nakonec i na samotné výsledky z laborky se čeká jako "na smilování boží", jako na něco, co nezpochybnitelně vysloví verdikt - divák ale tuší výsledek ještě předtím, než se hrdina do zprávy začte.) Vrah není vyšinutá, excentrická osoba, která by se snažila upozorňovat na vady společnosti (jako např. Spacey v Sedm), film naopak úchyly a retardy důsledně staví do rolí falešných podezřelých. Pachatelova neodhalitelnost a zrádnost spočívá v jeho obyčejnosti a ve finální scéně jsou dokonce diváci sami označeni za potenciální viníky. _____ Někde jsem se dočetl, že Korejci tento film milují také proto, že jim dobře připomíná dobu tehdejšího vojenského režimu (např. noční sirény), ale západní divák by tady vůbec neměl mít problém se orientovat; dokonce mám pocit, že jde o jeden z nejpřístupnějších filmů a potenciálně dobrý úvod do jihokorejské kinematografie. (16.02.2011)

Jak už jsem několikrát zde napsal, tak to mám těžké s asijskými filmy. Pokud nepochází od tohoto pána, tak mi většinou nic neřeknou a i když jsou vychvalovány ze všech stran, já po jejich zhlédnutí (většinou) nechápu proč. Ale po zhlédnutí tohoto filmu, to chápu. Tohle je totiž kvalitní, pomalý film, kterému nejvíce škodí, že někdy neví, co pořádně chce. Začne to jak vcelku drsná kritika policie v Koreji (to je tam opravdu taková situace, že vězni jsou mlácení či skoro až mučeni při výsleších?) pak je to taková špatná komedie, ale nakonec a po většinu filmu je to naštěstí docela temná kriminálka, která má výjimečný konec. Podívejte se a uvidíte, co tím myslím. Rozhodně si tento film dám ještě jednou, možná se mi zalíbí ještě víc, zatím 80 %. (19.05.2013)

Tak neviem na aký film sa dívali ostatní tu uvedení komentátori, ale ad1: V tomto filme nie je nijaká scéna ktorá "ukazuje jak se z na první pohled sympaticky jednoduchého a vtipného detektiva stává zrůda" (sam_lowry), ad2: Nie je tu ani len náznak súvislosti odkazujúci k Fincherovej klasike (pokiaľ tým dotyční azda nemyslia súvislosť typu "vraždí sa tu, takže je to Se7en") a ad3: Nenájdete tu ani "Naprosto zarážajúce a dychvyrážajúce sú scény s miestnymi policajtami a ich nátlakovými metódami vypočúvania" (Lhurgoyf). Takže pre tých, ktorí tento film budú pozerať s otvorenými očami: jedná sa o vynikajúci psychologicko - filozofický film o pátraní po vrahovi mladých žien, ktorý vraždí zásadne v daždi, dráždi ho červené oblečenie a pred vraždou si v miestnom rádiu necháva zahrať kórejský hit na ktorý je (zrejme) traumaticky naviazaný. Režisér filmu, pred samotným vyšetrovaním uprednostňuje sondáž do mysle členov vyšetrovacieho tímu (a nerozoberá myseľ vraha ako to býva obvyklé) cez ktorých sa o vrahovi dozvieme všetko podstatné okrem jeho identity. Vo výsledku je totiž kriminálna línia iba zástierkou na sociálno - kritický pohľad do radov kórejskej polície a spoločnosti zároveň od roku 1986 do súčasnosti (2003). Ak tu už teda niekto chce porovnávať, tak nech porovnáva s týmto. Ak by niekto z citovaných komentátorov mal pocit, že som ho urazil, tak sa mu ospravedlňujem. To nebolo cieľom môjho komentu. (13.12.2004) (13.12.2004)