Austin Powers: Špion, který mě vojel

Chvílemi i vtipná taškařice okořeněná asi dnes už nějak nezbytnými - leč nadužívaně zbytečnými fekálnistickými ffftípky. No ale pro vnímavé aspoň pěkná přehlídka nádherných auťáků a dámských oblečků ze sedumdesátých let... Jinak trošku nechápu tolik úsilí pro tak zbytečný film. A tak ty hvězďule vojíždím jen dvě - ale pro ty sedumdesátkový reálie půl přidám a kvůli sladké Heather Graham to teda zaokrouhlím nahoru. A tak hlídejte si MUJO a duševní zdraví, fandící... :-) (21.12.2005)

„Mám plán. Budu dělat, že jsem onemocněl botulismem. Stráž přiláká můj bolestný křik a přijde se podívat. Ty zatím vykopeš jámu a vysteleš ji nabroušenými kartáčky na zuby …“ Tak to je tradičně geniální plán. Snímek až tak geniální zase není, ale mě to bavilo. I když kvůli opakovanému vtipu oživly některé postavy. Navíc jsem se zamiloval do Vanessy na dálkové ovládání. Dokonalá žena. Ovšem největší zábavu mi přineslo zuřivé Mémini, za jehož výrobu děkuji Frau Farbissině. Ta je sexy minimálně tak jako Tlustý Parchant, ale to už bych asi neměl prozrazovat, protože o propracovaný děj ... tady tradičně vůbec nejde.Tak nastartujte své Shaguary a jdeme na to, baby. (10.12.2011)

Nehorázně špatný film, ovšem v tom nejkladnějším slova smyslu. Ačkoli jsem viděl první díl, jen nemohoucně jsem koukal, co se to v televizní obrazovce děje a nemohl uvěřit, že něco takového je opravdu někdo schopný natočit. Austin Powers: Špion, který mě vojel je snímek plný těch nejvyčpělejších žertíků, které ovšem přehání ad absurdum. Přiznávám se bez mučení, že několikrát jsem se opravdu pořádně zasmál, a to se mi často nestává, i když následně jsem se za tento výbuch docela styděl. Fekální humor tentokrát odpouštím, tahle komedie dokáže přesvědčit o své nenormálnosti i bez lékařského posudku. Tento naprostý protiklad Jamese Bonda je rozhodně tím pravým šálkem kávy, pokud se chcete večer příjemně zabavit, aniž by vám po chvíli začala padat hlava únavou. [TOP 19/10 54%] (21.04.2007)

Tam v těch končinách, kde zanechali tvůrci Špionátora vyrostlo podivně hybridní stvoření jménem Austin Powers: Špion, který mě vojel. To co sem kvitoval u jedničky se tady bohužel obrátilo proti mě. Tudíž retra přeplácáno, pitvání gagů ještě hlubší a s ještě horšími následky než ta patologie prvního dílu. Lepší jest ovšem vizuální stránka filmu, kde se občas velmi povedené sekvence strídají s naprostými kiksy. Za uznalé pokývání stojí hudební doprovod a účast slavné to osobnosti Elvise Costela. Taktéž kostýmy a flexibilita postav, od zatraceně nervního trpaslíka k tlustému prasákovi, jehož neuvěřitelně asexuální proporce probouzí v divákově žaludku podivné pnutí, to vše znamená převážně plusy. Mike značně přehrává a některé hlášky už jsou takzvaným opakováním starých vtipů. Jiné zas naopak skvěle jednotlivé textové sekvence propojují. Především v závěru filmu při pohledu na oblohu s "neidentifikovatelným" předmětem. Austin dvojka tak potvrzuje pravidlo o tom, že druhé díly jsou více fekální, více vykastrální a ještě mnohem více ulítlé než jedničky. Ale na hodnocení opět půlené na dva a půl stáru se ovšem nedá už nic zlomit. Dokonce ani ještě větší koncentrace hvězd v malých cameo roličkách a štěcích to už nevytrhne. (29.08.2004)

Už to není ten dobrej první díl. Nádhernou E. Hurley vystřídala krásná H. Graham. Vtipů je zde méně a méně povedených. Oproti pilotu je zde více oplzlostí a nechutnostÍ (viz ten fakt hodně nepovedenej tlusťoch). A k tomu je i nesrovnatelný dabing. I ten příběh už lehce ztrácí. Na druhou stranu, a za to dávám 3.*, mě fakt pobavila ta scéna z té talk-show na začátku, jak se tam setkává Dr. Zloduch se synem. To bylo fakt hodně povedené.... Zbytek už spíše podprůměr. (02.12.2011)