Má je pomsta

Velice odlišný film, který mě hned zaujmul obrovskou realističností a jakousi divnou atmosférou, která vám odvypráví celý příběh, který není nějak složitý ale dokáže udělat něco co jiné filmy ne, ve filmu se ani nějak zvlášť moc nemluví, spíše je vše ponecháno hereckým výkonům a hlavně pravdivých emocí. (29.08.2011)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)

První snímek z trilogie pomsty jihokorejského režiséra Park Chan-Wooka se výrazně stylisticky odlišuje od následujících dvou filmů. Znervózňující syrovou atmosférou, smyslem pro černý humor a citem pro nepatetická, byť fatální vyústění, připomíná jeho bolestivý film jiného jihokorejského režiséra - Kim Ki-duka. I u něj bývá krutost a bolest motivována láskou, a i u něj se objevují voayeurští mladíci (v Sympathy for Mr. Vengeance je však jejich šmíráctví dovedeno na mnohem absurdnější úroveň). Kdo má na pomstu větší právo? A má někdo vůbec podobné právo? Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Velice silný filmový zážitek o mladém hluchoněmém Ruyovi, který se snaží zachránit život své pomalu umírající sestře. Nemá cenu, abych příběh nějak zevrubně popisoval, když to za mě již udělal Lhurgoyf, takže jen napíši, čím mě tolik zaujal. Skvělá práce s kamerou dala vzniknout takovým záběrům, jako je například podvodní zabíraní padající cigarety a její následné odplutí po vodní hladině nebo celkem strašidelné záběry z výšky (především na hřišti). Nádherný byl i záběr schodů, který nemá cenu rozebírat, neboť ti kdo film neviděli, by si jej stejně těžko představovali. Ze začátku se může zdát, že to bude jen nějaké pochybné drama, ale ke konci nabírá film poněkud jiný směr. Mnohem akčnější a drsnější... může se i zdát, že se režisér vyžívá v krvi, o čemž by svědčila scéna, kdy si přímo pohrává z vodou a krví... vlastně se pokouší o takovou hru barev. Celkově film působí velice dobře, jednotlivé části na sebe dobře navazují, i když někdy může mít divák z děje celkem guláš. Herecké výkony jsou dobré a nezaostává ani hudební doprovod... 80% (02.12.2005)

V porovnaní s Oldboyom je hlavne prvá polovica filmu predovšetkým o ľudskom neštastí a smole. Druhá, ale už o pomste s veľkým "P". Všetky tieto elementy sú divákovi predostrené v celej svojej "čistej kráse". Dlhé zábery na mimiku človeka prežívajúceho tie najhoršie formy utrpenia či už psychyckého alebo fyzického, prakticky bez hudby mi občas pripomínali štýl Aronofského. Čo do formy, je film trochu tahšie stráviteľný a myslím že si toľko fanúšíkov ako spomínaný Oldboy nenajde. Hlavne u menej náročného publika. Ešte chcem vyzdvihnúť vizuálnu stránku, ktorá vyniká hlavne svojou originalitou a neokúkaným štýlom. (03.08.2005)