Má je pomsta

Park je prostě 3hvězdičkový režisér, zase mu je musím šoupnout. Jeho filmy jsou skoro jako přes kopírák. Opět nechybí stříkání krve a ostatních tělních tekutin (masturbační vláček), nemalá dávka legrace a nadhledu (opět masturbační vláček) a v neposlední řadě příjemný příval bizarnosti (a znovu masturbační vláček). Celkem koukatelný byl už samotný úvod, ale ty správné grády film nabírá až postupem času. Nemůžu říct, že bych se nějak úžasně bavil, ale ještě více nemohu říct, že bych se snad nudil. Park rozehrál s diváky moc pěkné divadýlko. Mstí se každý, kdo má ruce a nohy. Těch hanbatých scének asi mohlo být méně, aby moje puritánská duše tolik neplakala, ale ve zdraví jsem to nakonec přeci jen celé přežil. Líbilo. (15.07.2016)

Velkolepé i když chvílemi komorní drama, které se ze začátku nezdá takové jaké ve skutečnosti je. Pan režisér totiž dokázal natočit film s takovou grácií až mi nad tím nechával rozum stát. Například z ironicky vtipných scén se v tu ránu stane jedna z nejvážnějších scén ve filmu. Celkově je film velice chameleonovitý a chvílemi až neuvěřitelně rozsáhlý a zaručeně dokáže zaujmout. Každá postavička ve filmu má svoje ego, svojí přímočarost za kterou si stojí a svůj cíl, kterého nechce upustit a právě proto dokáže diváka tak dostat. Na konec z toho vyleze velice povedená odplata, která se do paměti s radostí zaryje. --- Jeden chlápek si myslel, že má dvě hlavy. - Dvě hlavy? - Jó, dvě. Blbý bylo že dost trpěl na migrény. Takže s dvěma hlavama měl migrénu skoro pořád. A víš co nakonec udělal? Jednu z těch hlav si ustřelil. - Levou nebo pravou? (21.07.2007)

Coenovci po Parkovsky! To je mäso, ktoré je šťavnaté ale bohužiaľ ľudské. Fucking awesome guilty pleasure! Ak si dobre spomínam na ostatné dva, ide o (pre mňa samozrejme) najlepší kúsok z trilógie o pomste. Nie je síce natočený jednoducho, treba sa v ňom postupne zorientovať, ale je jednoducho brilantný. (09.12.2012)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)

Hodinu se odehrávala část děje, od které bych na začátku filmu očekával, že bude tvořit celý film. Navíc se vše odehrávalo nejvýše nepředvídatelně, takže jsem byl v půlce děje a nenapadalo mě, co by scénárista mohl vymyslet dál. A od té doby jsem jen rychle přetáčel, protože nic nedávalo smysl – pohřbená byla najednou živá plus neskutečný zmatek a spletitost mi pěkně zkazily zážitek. # Možná někdy příště pochopím, co tím chtěl básník říci. (11.04.2010)