Má je pomsta

Pan Pomsta je prvním, ale co jest většinou nezvyklé, nejslabším dílem Chan-wook Parkovi trilogie. Je totiž neuvěřitelné, jak Chan-wook Park dokázal behěm tří let vyspět a vypilovat svůj filmařský i tvůrčí um. Pan Pomsta se ve svém průběhu dost vleče na drama vlně, kdy si autor pomáhá budovat depresivní atmosféru scénáristickýma berličkama jako jsou smrtelná nemoc, hlochoněmej, sebevražda, bezdomovec, nešťastná smrt děcka, atd., což potom logicky vyvolává reakce postav, jež spějí k řádně prokrvenému finále. To se sice dostaví, na "úvod" (série) je v pořádku, je pěkně drsné, ale ve vztahu k následujícím dílům je super, že si Park nechal pár es v rukávu. Jelikož chci-li být úplně spravedlivý vůči trilogii, dávám trochu přes zuby silné trojhvězdí. 69% Ale ne, beru zpět a zvyšuju na 70%, protože trojku dávám kde jaké hovadině, a tohle bylo prostě lepší. (27.05.2014)

Začalo to hodně dobře, pak to v půlce úplně ztratilo tempo a na 20 minut zbyla jen nuda, a pak když se jeden z hrdinů chopil baseballky a ten druhej elektrod, se to zase rozjelo. Nápad filmu byl brilantní, vzít to z obou stran a čekat až se oba mstitelé navzájem zbijou. Nejhorší na tom je, že vlastně fandíte oboum. Akorát by to mohlo být chvílemi dynamičtější, nebo možná kratší. Režie mi občas přišla taková zmatená a semtam jsem nevěděl vo co go. Ovšem konec je fakt geniální. (13.04.2006)

Asi hlavné ponaučenie a dojem, ktorý si môžme z filmu odniesť je fakt, že násilie plodí ďalšie násilie a že všetko to násilie speje k vlastnej záhube (pokiaľ sa človek nespamätá). Scenár nie je jednoduchý, je pekne vyskladaný, pričom k jednotlivým, hlavným bodom príbehovej linky sa divák nedostane priamo, ale okľukou cez more ďalších vedľajších postáv, ktoré aj keď sa na prvý pohľad zdá, že sú nepodstatné, zásadne ovplyvňujú ďalšie smerovanie deja. Skrátka, výborný scenár, výborná réžia. Celkovo však na mňa film päťhviezdičkovo nezapôsobil, neviem ani bližšie vysvetliť prečo, je to len o pocite a subjektívnom vnímaní. Možno je to tým, že som nepriľnul k postavám. 75/100 (15.12.2014)

Parkovej trilógii o pomste samozrejme kraľuje Oldboy, ktorý je dokonalý po všetkých stránkach. S týmto filmom som bol ale určite spokojnejší ako s posledným dielom Nebohá pani pomsta. Film má pár chýb, niektoré scény sú divne predčasne ukončené, samotný únos dievčatka akosi prekvapivo nedostal priestor a otec dievčaťa a jeho motivácia mohla dostať tiež viac priestoru, no zároveň je tento pohľad na únoscov i pomstiteľa zaujímavý. Nudiť by ste sa nemali, napriek tomu, že filmu niečo chýba. Najviac asi to, že nedonúti diváka k zamysleniu, aj keď sa v závere snaží šokovať. Slabšie štyri. 70%. (22.07.2012)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)