Jatka č. 5

Komentář může obsahovat spoilery: Celkem expresivní film, kde tou hlavní postavou je vlastně američan, který v roce 1945 zažil bombardování Drážďan a který se nemohl zbavit vzpomínky na toto nesmyslné a zničené město. I jeho soukromý a současný všední život je poznamenán válkou, tentokrát ale tou ve Vietnamu. Zatímco jeho ambiciózní žena snila o jeho velké kariéře, on se utíká do svého vysněného světa na imaginární planetu Trafalmador. Zajímavost na konec : Tento film byl v roce 1972 na MFF Cannes odměněn zvláštní cenou poroty jakožto brilantní satira na typicky americkou neotřesitelnou víru v úspěch. Knižní předlohu jsem sice nečetl, tak nevím o co jsem přišel, ale z filmem jsem byl jakžatkž spokojen a v některých jeho částech mě celkem i zaujal. (20.08.2006)

Vynikajúci český DP Miroslav Ondříček neuveriteľným puncom „ozdobil” - Bitúnok č. 5, a to konkrétne fantastickými kompozíciami obrazu, kedy práve vďaka nim, ďalej, so Stephenovým scenárom, ale predovšetkým ucelenou, Georgeovov réžiou, je táto filmová adaptácia veľmi vkusným zmyslom pre oči, ktoré neustále vídajú kmitanie časovej osi, vpred a vzad, že i napriek tomuto «handicapu» , je sledovanie príhod Billyho Pilgrima strašne prehľadné, zaujímavé a strhujúce. Na strihovú skladbu strihačky Dede Allen si musí divák skrátka rýchlo zvyknúť, inak sa vo filme načisto stratí, a bude mať z neho chaotický zážitok. To sa mi našťastie nikdy v tomto prípade nestalo, lebo vychádzala v ústrety režisérovej vízii, ktorá nie je vôbec jednoduchá, ba naopak, je pomerne zaťažkávajúca, že je ťažké sa v nej vyznať, no rozumne sa navzájom dopĺňali, až nakrútil tak kvalitný snímok, že i sám autor knižnej predlohy - Kurt Vonnegut, výskal celý nadšený od radosti, a ja osobne nemôžem povedať nijak inak, než že s nimi plne súhlasím, pretože sa podľa mňa jedná o čosi naprosto nadčasové, čo dáva po spojení dohromady jasný a stručný význam nevídaných rozmerov. (25.02.2020)

Čekala jsem, že to dopadne mnohem hůř. Snídaně šampionů byla pro mne hrůza. Jatka č. 5 jsou myslím přijatelné i pro diváky, kteří předlohu neznají. Knihu jsem četla dávno, takže jsem shovívavější k nedostatkům a film jsem si užila. Dost mě překvapilo, když jsem ve filmu poznala lokace z místa mého bydliště :-) Drážďanská jatka jsou natočena v Holešovické tržnici ( také bývalá jatka ) a jsou zde i jiná pražská zákoutí. Po skončení jsem si přečetla, že za kamerou stál Miroslav Ondříček. (04.11.2012)

Film bez pointy. Nevim, ale jediný, co mi na tom přišlo trochu zajímavý, byl způsob vyprávění (pohyby nebo že by cestování v čase?). Jinak je to fakt hodně divný. Většinu času jsem si říkal, proč na to vůbec koukám. Já mám rád filmy s příchutí divnosti, ale tohle byla fakt divná divnost. Taková blbá. Možná je to kvůli předloze, nečet jsem. Jak po stránce příběhové, tak po stránce zpracování se mi to bohužel nelíbilo, protože jsem od toho čekal víc. Ono se tam v podstatě nic neděje a jestli jo, tak dost pomalu a mě je to stejně všechno dost jedno - šlo to prostě absolutně mimo mě. Furt mi tam chybí ta pointa. (04.05.2008)

Knižní předlohu jsem se pokoušel přečíst, ovšem snahou o vstřebání děje a úvahami o tom, co vůbec čtu se mi v hlavě začal vařit mozek, tudíž jsem jej asi po třiceti stránkách odložil. S filmem jsem podstatně větší kamarád. Sice se nejedná o jednoduché dílo, je ovšem mnohem přehlednější, srozumitelnější a zábavnější. Velice zvláštní atmosféra kombinující v sobě válečné drama, tragikomedii a sci-fi mi po všech stránkách sedla. Rovněž působivých scén jsou mraky (trasport, US nácek, setkání s Rusy či samotný nálet). George Roy Hill prostě umí. 80%. (07.08.2009)