Milán, kalibr 9

Nebýt Gastona Moschina a jeho buldočího charismatu, bylo by Milano calibro 9 jen slušnou žánrovkou s několika méně či více výraznými nepodařenostmi. Za tu největší se dají považovat nezvládnuté a naivní akční pasáže. Zejména finální vybíjená, která mohla být ozdobou celého filmu, v pohodě snese srovnání s Čtyřmi vraždami pana Lipského, chyběl jen Josef Kemr a jeho "fuby". V italském filmu té doby obvyklé sociálně kritické etudy, zde v podobě rozmíšek mezi natvrdlým policejním komisařem a jeho uvědomělým podřízeným, pak působí nepatřičně a až lehce otravně. A ani cholerická Adorfova postava, gangster Rocco, svým až příliš afektovaným projevem na zážitku zpočátku nepřidá, o tom ale až za chvíli. Když to po sobě teď čtu, tak to skoro vypadá, že chci Di Leovo poliziotteschi jen trhat a ztrhat,. Není tomu tak. Přes veškerá zmíněná negativa si tahle jízda milánským podsvětím ode mě vyslouží jasné čtyři hvězdy. Dvě za Gastona, protože jeho výkon byl naprosto parádní, gangstera Piazzu jsem mu žral i s navijákem a užijete si ho víc než dost. A dvě za vynikající konec, kde i otravný Rocco získá kurevsky uvěřitelnou lidskou tvář. Jo, doporučuju! (22.12.2016)

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)

Tento film byl skutečně strhující a je jasné, že v tomto žánru hraje tento snímek jednoznačně prim. Bezchybný výkon podal Gastone Moschin, který své veškeré emoce vyjadřoval jen očima, zatímco jeho tvář zůstavala stále kamenná. Partnerem mu byl krutý a užvaněný Mario Adorf. A mezi tím vším visící stín ukradených tří set tisíc dolarů. Dokonalá drsárna. (30.10.2011)

Poměrně slušně propracovaný krimifilm z prostředí milánského organizovaného zločinu, kde ústředním hrdinou je muž, kterého právě propustili z vězení za zpackanou loupež, který zdejšímu vlvinému bossovi ještě pře soudem údajně ukradl rovných 300.000 USD. Proto je stále naživu a proto se o něj všichni z podsvětí zajímají, ale kdo má prsty v přibývajících umrtích kolem vězením otupělého Uga..?! Až na ty politické výměny názorů mezi komisaři se na to dalo dívat, ty tam byly snad jen z producentova přesvědčení nebo co, jinak nevím... hudba padnoucí. (03.11.2013)

Nikdo to tu nepřežije! Drsné intro, po kterém následuje nekompromisní masakr. Byť jsem mnohé herce znal, i tak jsem si říkal, jak dali dohromady takovou kopici křiváckých ksichtů. Autoři předkládají panoptikum zločinců ovládajících milánské podsvětí, avšak nenabízí čistě kladnou postavu. S kým se má divák ztotožnit, když každý je nějak poznamenaný? O neschopné (nebo všeho schopné) policii nemluvě. Příběh nabírá velmi rychle ráz balady, a tak je jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. K tomu psychadelická hudba, výborná kamera, krásné ženy (byť jsou zde jen křovím) a v jejich čele půvabná Barbara Bouchetová, která je ale s podsvětím provázána víc, než by se mohlo zdát. Syrové, bezvýchodné... (16.11.2015)